VIII. Barum Rallye 1978

Soutěži samotné předcházel trénink, který se odehrával na známé náročné strážnické pískové vložce.

     Start byl přesunut na hřiště na gottwaldovské předměstí, což se později ukázalo jako ne zrovna nejlepší volba. Převzato bylo 104 posádek z 12 zemí. Československou premiéru zde slavil Fiat 131 Abarth Italů Fusara s Perissutim. Opět přijel Sioli se svou krásnou Lancií Stratos. Velké zastoupení měla značka Porsche (celkem 9 vozů). Většina vložek byla stavěna spíše pro výkonné vozy, a tak naše továrna i piloti nejlepších svazarmovských stotřicítek sázeli spíše na spolehlivé dojetí než na boj o stupně nejvyšší.

     Nad se startem se zatahuje obloha a na první rychlostní zkoušku vyjíždějí vozy po průtrži mračen. Trať je velmi kluzká. Moc dobře o tom ví Havel, který se v plné rychlosti rozhodl pokácet pár stromů u cesty, ví to i Gianello (Porsche Carrera). Ten nemohl připustit, aby ho „pojeli” s daleko slabšími vozy a končí s hromádkou šrotu daleko v poli. První rychlostní zkouška znamená konec i pro Josefa Dřevo, kterému upadává palec rozdělovače jeho premiérové R5 Alpine.

    Od začátku se jede v ďábelském tempu. Na rychlostních zkouškách jsou dosahovány fantastické časy s minimálními rozdíly ve špičce. Ošklivě havaruje Golf rakouské dvojice Deibel-Wimmer. Na vyprošťování má největší podíl bývalý rakouský rallyeman Vic Dietmayer. Vše je hotovo ještě před příjezdem dalšího soutěžního vozu.

    Na soutěž se pomalu snáší srpnová noc. Po páté RZ vede Beppo Šulc před Vollim (oba Porsche Carrera) a Sivíkem (Renault 17 Gordini). Propadl se Pavlík, který musel na okruhu Ořechov-Ořechov opravovat. Ztrátu pak dohání bravurní stíhací jízdou. Z prvního místa odstupuje Šulc, jehož pět let staré Porsche (najeto přes 100 000 km) přestává chladit. Volli proráží benzínovou trubičku, palivo vytéká a na šesté RZ končí posádka bez benzínu. V čele se tak ocitá Sivík. Brzdy jeho Renaultu však začínají pokulhávat za kvalitami posádky a vozu.

   Na druhém ořechovském okruhu se pokouší vzplanout Sioliho Stratos, který dosud figuroval na 7. místě. Srdce diváků zahřívají ostré průjezdy několika jugoslávských posádek na Zastavách. Pomalu, ale jistě, se dopředu sunou škodovky.

   Soutěž se přehoupla do své druhé poloviny. Se startovním číslem 1 prolétává Pavlík horizonty za startem slavné vložky Bohuslavice-Pindula-Provodov. Pravou mírnou zatáčku ještě zvládá, v následující pravé osm je až příliš rychlý. Stotřicítka se po stojce na čumáku ocitá na střeše v bahnité třímetrové jámě. Během pokusů o vyproštění vozu projíždí kolem žlutý Sivíkův Renault. Jede ještě pár set metrů, brzdí jedinou funkční brzdou (pravou zadní), ale vůz jde do hodin, a když pod ním uskočila zatáčející vozovka, končí s poškozenými nápravami a Sivíkovou pohmožděnou rukou. Do čela jde ing. Šedivý pronásledován zhruba dvakrát výkonnějším Fiatem 131 Abarth Itala Fusara.

    Problémům se nevyhnul ani Václav Pech, jedoucí poprvé s novým spolujezdcem Oldou Gottfriedem. Za vsetínskou RZ posádka zastavuje. Po prohlídce vozu zjistí, že jejich stotřicítka má prasklé rameno. Nedaleko časové kontroly má dílnu Stanislav Michalík, jezdec, který se v té době zotavoval ze zranění hlavy. Ten dal Pechovi dílnu plně k dispozici. Pech si lehá pod stotřicítku. Nikdo si nevšiml, že z naprasklé hadice nádrže vytekla nejen loužička benzínu pod auto, ale že palivo naplnilo i duralovou lyžinu. Nastalo jediné cvaknutí elektrickým obloukem a plameny začaly olizovat jejich soutěžní auto. Rychlost, jakou Pech vystřelil z pod vozu, byla prý neuvěřitelná. Chladnou hlavu zachoval jeho spolujezdec Gottfried, který přiskočil k uzávěru nádrže o otevřel ji, jinak by nádrž pravděpodobně vybuchla.

   Na posledních pětatřicet posádek čeká už jen sprint do cíle v Gottwaldově. Pro vítězství si jede dvojice Ing. Šedivý-Janeček. Maďar Attilla Ferjancz (během soutěže problémy s lankem od plynu, dvakrát proražená guma, dvakrát hodiny) přijel, aby obhájil své druhé místo v Mitropa Cupu, což se mu také zdařilo. Méně spokojen byl jistě Vanni Fusaro, který přišel o jasnou druhou pozici až v závěrečných rychlostních zkouškách poté, co poškodil na strážnickém safari stabilizátor svého Fiatu.

   Tak skončila Barum Rallye 1978, která byla diváky i novináři hodnocena jako prozatím nejlepší ročník. Diváci se tak mohli těšit na příští rok, kdy do Gottwaldova poprvé zavítaly posádky, bojující o body do Poháru míru a přátelství.