Jubilejní desátý ročník se málem nekonal.
Důvodem byly finanční problémy pořadatele. Nakonec díky pomoci nejvyšších
orgánů mohl začít.
Do Gottwaldova se sjela výborná konkurence. Mezi největší favority patřil
bezesporu Rakušan Franz Wittmann na továrním Audi 80, velké šance se také
dávaly Italům „Luckymu” (vlastním jménem Luigi Battistolli) jedoucímu na
Fiatu Ritmo, jeho kolegovi z týmu 4 ROMBI CORSE Franco Ceccatovi (Fiat 131
Abarth) a kupodivu také Roberto Gianellovi na Lancii Stratos, který se
ukázal v nepříliš dobrém světle při Rallye Škoda 1980. Tak trochu vzadu se
skromně pohyboval dvojnásobný vítěz „barumky” Johny Haugland a kompletní
mladoboleslavský tovární tým. Z kvalitních a známých jmen, která v té době u
nás „jezdila”, zde byli Rakušané Manfred Essig (Opel Kadett), Ferry Osterer
(Fiat 131 Abarth) a Michael Dippold (Opel Kadett GT/E), Švéd Jan Lindström (Toyota
Celica) a z našich plně obsazené týmy Barum (Urban, Černohorský, Lank,
Michalík), AGRO tým Slušovice (Pavlík, ing. Pech, Valoušek, Kašpárek) a v
neposlední řadě také AMK Rudý říjen (ing. Žárský, Kočenda, Mařík, Sivík).
Velká nervozita panovala v italském týmu 4 ROMBI CORSE. Manažer týmu Pio
Cantoni sázel hlavně na Ceccata. Měl tedy jet na vítězství. A co na to říkal
sám jezdec? „Taková zodpovědnost většinou svazuje ruce, budu se snažit
podat ten nejlepší výkon. Již proto, abych si upevnil dobré postavení v
Mitropa Cupu. To je moje přání, nevím však, zda je bude ochoten vyplnit i
můj vůz.” Vyhrát chtěl také druhý Cantoniův svěřenec „Lucky”. „Říká
se o nás, že jsme blázni. Zatím, to musím uznat, jsme toho v Gottwaldově
příliš nedokázali.”
Franz Wittmann neměl lehkou situaci. Jeho spolujezdec dr. Nestinger
přijel den před startem soutěže, a to rozhodně na klidu nepřidá. „Nechci
se nějak omlouvat, ale mám doma těžce nemocného otce, musím se také starat o
rodinné záležitosti. Na soutěže v poslední době nemám příliš dobrou náladu,
ale je zde smlouva s firmou Audi a tak letošní sezónu ještě dojezdím,” svěřil se Wittmann.
První dvě rychlostní zkoušky Gottwaldov-Oldřichovice (11,73 km) a Velký
Ořechov-Velký Ořechov (28,32 km) vyhrál Ital Ceccato. Ve třetí, téměř
dvacetikilometrové RZ Bohuslavice-Provodov, přišel ke slovu Haugland. To již
měli za sebou favorizovaní Italové pravou pohromu. Ceccatovi
uvolněný olejový filtr doslova vystřelil z bloku motoru a za ním následoval
horký olej. Bezmocný Ceccato musel odstoupit. Jeho krajan „Lucky” dopadl
ještě hůř. Po rychlém příjezdu k vlásence chtěl své rozházené Ritmo trochu
uklidnit, jemně ťukl na brzdový pedál. Bylo však pozdě, pestře pomalovaný
Fiat Ritmo ladně přeskočil příkop, poté se zvedl, jakoby o něco zaškobrtl a
vzápětí přítomným divákům ukázal, jak italské automobily umí jezdit i po
střeše. „Zasekly se mi brzdy”, prohlašoval později nadmíru zklamaný
„Lucky” před manažerem, ale jistě se přitom netvářil. Očití svědkové viděli
něco jiného. „Lucky” zde byl příliš rychlý, prostě udělal chybu.
Smůla potkala i našeho Pavlíka. Porouchaná převodovka mu
vzala všechny šance. Třetí rychlostní zkouška Bohuslavice-Provodov byla
nejhorší „erzetou” AGRO týmu Slušovice. Valouškovi zde vylétla z motoru
ojnice, ing. Pech musel odstoupit s přetrženým lankem plynu. V soutěži
zůstal jediný vůz s posádkou K. Kašpárek - ing. A. Musil.
V čele se nečekaně ocitl rychle jedoucí západoněmecký jezdec Georg Alber (Opel
Kadett GT/E). V 5. RZ trochu havaroval, což
byl impuls pro Hauglanda, aby definitivně převzal taktovku. V šesté „erzetě”
(legendární Kateřinice-Pržno) si svoje vedoucí místo pojistil výtečným
časem, totéž si zopakoval na sedmé, dvacet pět kilometrů dlouhé rychlostní
zkoušce Vesník-Vidče. A tím bylo vlastně o všem rozhodnuto. Ať se Wittmann
snažil sebevíc, jeho Audi 80 nestačilo rychlému tempu Škodovek. Pro šesti
rychlostních zkouškách byl pátý, před sebou měl čtyři stotřicítky a na
paty mu šlapal další tovární jezdec Vlastimil Havel.
Haugland jel bezchybně. Krok s ním dokázal držet pouze Kvaizar. Ten zvolil
vyčkávací taktiku, nechtěl zbytečně riskovat a čekal na Hauglandovu chybu
nebo zaváhání. Podle povahy jednotlivých rychlostních zkoušek si vítězství
mezi sebou rozdávali právě tito dva jezdci. Ostatní na ně prostě nestačili.
Po 17. RZ už nepokračovali Osterer (lehká havárie), Essig a Sivík (oba
porucha). Odstoupil také jediná dámská posádka „Micky”-Pozzi z Itálie
jedoucí na voze Opel Ascona (porucha spojky).
Během noční přestávky bylo nejvíce rušno kolem Wittmannova automobilu.
Předem avizovaný Wittmannův útok se nekonal. Jeho doprovod měl nejvíce práce
s udržením „audiny” při životě. V noční části spolykal její motor díky
vadnému pístu více než 10 litrů oleje. V ranní pauze se jej mechanici
pokoušeli vyměnit, ale marně. Wittmann odstoupil pro údajnou závadu na
poloose. Skutečnost však byla jiná. I to patří k firemním trikům v rámci
dobrého jména značky.
Malou sportovní tragédii prožil výtečně jedoucí Dippold se spolujezdcem
Rohringerem z Rakouska. Dosud vedoucí posádka středoevropského poháru
Mitropa Cup se postupně propracovala až na šesté místo v absolutní
klasifikaci. Již se zdálo, že ji pořádný bodový příděl, upevňující výborné
postavení v pohárové soutěži nemine. Krátce před cílem 24. rychlostní
zkoušky prorazil u svého vozu Opel Kadett GT/E olejovou vanu a bylo po
nadějích.
Snad největším překvapením druhé poloviny soutěže byla stále jedoucí Lancia
Stratos posádky Gianello-Rorato z Itálie, která si uřízla pořádný kus ostudy
při Rallye Škoda 1980. Tady příliš nezářila, ani
neoslňovala rychlými časy, ale jela. V patách měla slovenskou posádku bratrů Končeků z Dobšiné
na Škodě 130 RS.
Zvítězila norsko-švédská posádka Haugland-Bohlin před našimi posádkami
Kvaizar-Kotek a ing. Šedivý-Janeček. Závěr soutěže ještě ztížila noční
průtrž mračen, která přispěla k odpadnutí celé řady vozů. Cílem projelo 58
posádek, 66 jich předčasně ze soutěže odstoupilo. |
