Zájem o XI. Barum Rallye
byl nevídaný. Fakt, že se soutěž poprvé jela jako součást Alpe Adria
Cupu, přilákal výbornou zahraniční účast, byť chyběla zahraniční
špička.
Hvězdou soutěže se stal Ital Antonio Zanussi na
voze Porsche 911. Jeho otec vlastnil podnik na výrobu elektrických
spotřebičů. Zanussi jezdil v domácí Itálii pod pseudonymem SAM,
protože zaměstnanci otcovy firmy jeho finančně náročnému koníčku moc
nepřáli.
Zanussi dokázal zkrotit svůj temperament a zvítězil.
Do podvědomí diváků se zapsal jako Ital, který umí jezdit hlavou a
jeho vůz vydrží až do cíle soutěže. Druhou příčku vybojoval
rozvážný Václav Blahna, i když nejel docela v pohodě. Škodatým
přestal existovat, a tak Blahna startoval jako soukromník.
Jediným továrním jezdcem AZNP byl Nor
John Haugland, zoufale toužící zvítězit počtvrté, z toho potřetí v
řadě. Defekty, potíže s karburátory, upadlý výfuk (nový nemohli
mechanici najít, takže museli použít „kousek” z Křečkovy odpadlé
„stotřicítky”) a následná nervozita byly příčinou „jen” třetího místa.
Ani Leo Pavlík, dlouhou bojující o zelený věnec, se
nevyvaroval chyb a nakonec bral všemi deseti čtvrté místo. Velký
podíl na úspěchu Blahny a Hauglanda měj Jiří Kotek, který jim dělal
předjezdce.
Domácím gottwaldovským týmům však
„Barumka” mnoho radosti nepřinesla. Poslední posádka Barum týmu
odpadla v sedmé z 29 RZ. I skvěle připravený Agrotým Slušovice asi
doufal v lepší umístění. Dokonalý rádiový dispečink, osmadvacet
doprovodných vozidel, z toho osm velkých dílen - a v cíli jen dva z
pěti vozů.
Pořadatelé před soutěží každému
obsažně vysvětlovali, jak perfektně je zajištěna lékařská služba a
počty lékařů i ošetřovatelek sypali z rukávů po stovkách. Když však
havarovali bratři Končekové, nebyl v onom místě žádný radiobod a
zdravotnické zabezpečení. Nakonec odvezla zraněnou dvojici k šest
kilometrů vzdálené sanitce posádka Šimek-Klíma za což byla odměněna
cenou Fair play.
To však nebylo jediné pořadatelské
zaváhání. Zvláštní kapitolu napsali svým chováním diváci na
rychlostních zkouškách. Hod zapálených větví a prázdných pivních
lahví na cíl, respektive na projíždějící závodní automobily byl velmi
častým jevem. Úseky, asi málo atraktivní, někteří „fanoušci”
vylepšovali nánosem šotoliny, na což doplatil například horký favorit
Ceccato na Fiatu 131 Abarth. A jako by toho nebylo málo, vyprázdnili
na sedmé „erzetě” na prašnou cestu místní požárníci cisternu vody a
připravili tak nejedné posádce horkou chvilku ...
 |
