Několik dní před startem patnáctého jubilejního ročníku Barum Rallye
zažilo zhruba 500 000 fanoušků obrovské zklamání. Dozvěděli se
totiž, že do Gottwaldova nepřijede nesmírně populární a oblíbený
Johny Haugland, který neměl k dispozici auto. Účast v soutěži však
nepotvrdil ani tovární tým AZNP Mladá Boleslav. Tím značně poklesly
vyhlídky našich posádek, protože klubové „stotřicítky LR” zatím
postrádaly potřebný výkon.
Přesto startovní listina opět nabízela oku socialistického diváka
celou plejádu zajímavých vozů jako např. Porsche 911 Carrera, BMW
323i, Mazdu RX 7 (jediný vůz s rotačním motorem Wankel), Ford Capri
3,0 S, Toyotu Corollu GT, Mitsubishi A 170 aj. Mimo zajímavých značek
vozů se zde také vyskytovala jména mnohých v té době známých
soutěžních posádek z okolních zemí západní i východní Evropy.
Československou premiéru měl v Gottwaldově Renault 11 Turbo
homologovaný ve skupině A. Závodu se zúčastnily dva vozy za
jejichž volanty seděli známí polští jezdci Blažej Krupa a Andrzej
Koper. Koper s tímto vozem zároveň startoval vůbec poprvé. Zajímavostí
je skutečnost, že výkon turbem přeplňovaného motoru Renaultu se
pohyboval někde na úrovni atmosféricky plněných motorů našich škodovek
130 LR.
Osvědčené a známé vozy Renault 5 Turbo s motory před zadní nápravou se
postaraly o vysokou úroveň závodu. Švéd Walfridson startoval s modelem
Corsa z roku 1982 o výkonu zhruba tři sta koní. S tímto vozem závodil
jen mimo Švédsko, protože v jeho rodné zemi byly povoleny jen
automobily skupiny A. V polovině soutěže se Walfridson protlačil až za
Demuthova záda, ale porucha převodovky jej nakonec donutila odstoupit
ze soutěže. V té době byly Renaulty Küzmiče, Walfridsona a
Ferjáncze seřazené za sebou v rozmezí pouhých devatenácti sekund.
Atilu Ferjancze, kterého tradičně navigoval Dr. Janos Tandari, během
soutěže neustále provázely technické problémy. Měl potíže se
spouštěčem, zlobil samosvorný diferenciál a přidal se i alternátor. Po
kolizi jel dokonce jednu chvíli úplně bez světel. Na udržení druhé
pozice toho bylo přespříliš. A tak se smál třetí vzadu – jugoslávec
Brane Küzmič.
Zklamáním bylo v tomto ročníku vystoupení bulharských soutěžáků.
Čubrikov s avizovaným Peugeotem 205 Turbo 16 do Gottwaldova vůbec
nepřijel, jeho krajané brzy odpadli. Výjimku tvořil Petkov, který
svého Nissana 240 RS nakrátko protlačil až na dvanácté místo.
Jezdec AMK Podhoran Jiří Sedlář se nezalekl silnějších soupeřů a směle
se pral s výkonnějšími Renaulty 5 Turbo. I přes své zdravotní
potíže (žebra zraněná na motokáře) dokázal pětkrát porazit Ferjancze.
Ten byl šestkrát rychlejší a jednou oba jeli na remízu. A to se ještě
Sedlář nedočkal servisu a nemohl proto přezout před asfaltovými
rychlostními zkouškami. „Na čase to vůbec nebylo znát, jenom na
stylu,” komentoval jízdu spolujezdec Josef Častulík. Sedlář během
noční přestávky přiznal, že hodlá zaútočit po rozednění. Sotva však za
svítání vyjeli na trať, byli nuceni pár kilometrů po startu 13.
rychlostní zkoušky odstoupit pro poruchu zadní nápravy. Třináctka jim
tedy mnoho štěstí nepřinesla.
Pro
jezdce z domácích týmů byl start na Barum Rallye vždy prestižní
záležitostí. I tentokrát posádky z Gottwaldova, Otrokovic, nedalekých
Slušovic či Lukova svými výkony davy diváků nezklamaly. A kdo viděl
v akci vozy Lada 2105 VFTS nebo Škoda 130 LR musí nám dát za pravdu.
Přemotorované Lady s tuhou zadní nápravou byly pro jejich řidiče
tvrdým oříškem. Známý Václav Blahna na otázku týkající se ovládání
vozu sdělil: „Auto postavím do zatáčky a sleduji, jak se bude
chovat. Ani jednu zatáčku neprojíždím nikdy stejně.“
Diváckou atrakcí byl start italského autokrosaře Fornicoly. Na horké
sedadlo spolujezdce se vedle něj posadil zkušený Ing. František Šimek.
Fornicola se postupně propracoval až na 25. příčku, která však díky
poruše převodovky byla jeho konečnou stanicí.
Od prvních kilometrů dokazoval Harald Demuth, že za volantem
špičkového Audi Quattro A2 sedí špičkový jezdec. Vyhrával jednu
zkoušku za druhou, jen na jediné z celkových 37 byl o jedinou sekundu
rychlejší Ferjancz. V historii uplynulých patnácti ročníků Barum
Rallye nikdo nevyhrál tak suverénně, jako Demuth v roce 1985.
Spolujezdec a zároveň manažer týmu Emilio Radaelli výkon okomentoval
slovy: „Ani jednou jsme nemuseli jet naplno. Zpočátku asi na
osmdesát procent a pak jsme ještě zvolnili a udržovali náskok.”
Z aspirantů na přední umístění odpadli v závěru soutěže Mathias
Moosletiner - Opel Manta 400 po havárii, Per-Olof Persson Ford Escort
RS 2000 i vedoucí jezdec Mitropa Cupu Herman Tomczyk s Audi 80 Quattro.
Naopak naprosto proti očekávání projela cílovou rampou italská
dvojice Roti-Sghedoni s nizoučkým supersporťákem Ferrari 308.
Diváci, kteří tento vůz viděli tancovat na rozbahněných šotolinách
lesních cest v okolí Kašavy, mu nedávali téměř žádné naděje.
Čest soutěžních týmů z gottwaldovska zachraňovaly posádky z AMK Rudý
říjen. Josef Sivík se na továrně připravené Škodovce 130 LR
probojoval do první desítky. Dobře si také v celém závodě vedl jeho
týmový kolega Milan Facek na Ladě VFTS. O výborné umístění přišel až
v samém závěru závodu.
 |
