Tento ročník se od všech předchozích lišil zejména novým názvem
„Barum Tríbeč Rallye“, který signalizoval spojení moravské Barumky
se slovenskou soutěží v okolí Topol'čan. Přestože snahou
pořadatelů byl postup do „vyšší ligy“, zůstal i pro tento rok
koeficient na 2.
Soutěž se konala nedlouho poté, co FISA na základě několika tragických
událostí v automobilovém sportu vyhlásila s platností od 6. května
1986 přísná bezpečnostní opatření, týkající se vozidel skupiny B.
Výkonný výbor FISA s okamžitou platností zastavil všechny nové
homologace vozů skupiny B, byl vydán zákaz všech přídavných
aerodynamických prvků a povinným vybavením všech automobilů skupiny B
s objemem motoru nad 2000 ccm se stalo samočinné hasící zařízení.
V závislosti na přidělených koeficientech došlo ke zkrácení délky
tratí i rychlostních zkoušek, omezení se rovněž projevilo v průměrných
rychlostech na RZ a spojovacích etapách, byly zavedeny delší
bezpečnostní přestávky.
Proto byli i pořadatelé barumky na poslední chvíli
nuceni změnit to, čemu se věnovali po celý rok od předchozího ročníku
závodu. Trať doznala zkrácení, byly upraveny časové harmonogramy a
zkráceny či zrušeny některé rychlostní zkoušky. Pořadatelé obdrželi
nová opatření FISA poštou až 9. června 1986. Přesto stihli trať
přepracovat a zároveň se v již vytištěných programech objevilo
vložené upozornění, které s provedenými změnami seznámilo diváky.
Stejně jako v předchozím roce se ve startovní listině
objevily vozy, na které se diváci opravdu těšili (Audi QUATTRO A2,
Audi QUATTRO A1, Austin Rover Metro 6R, Lancia 037, Subaru nebo
Mitsubishi) a stejně jako v roce předchozím se ani Austin ani Lancia a
3 Quattra A2 na start závodu nepostavily.
Startovní listina vypadala v první desítce jako noty na buben.
1. Sváťa Kvazar s Jirkou Janečkem, 2. Atila Ferjancz nepřijel, 3. a 4.
místo neobsazeno, 5. John Bosch nepřijel, 6. Leo Pavlík s Audi Quattro
A2, 7. mladý západoněmecký jezdec Oliver Schmidtke, pomýšlející na
titul mistra SRN, ještě při tréninku své Audi Quattro A2 rozbil po
střetu s civilní škodovkou, 8. místo neobsazeno, 9. Ladislav Křeček a
10. Alfred Zimmermann nepřijeli.
Poprvé se představil sovětský soutěžní tým Avtoexport Moskva na
vozech Lada VFTS. A je možno říci, že jejich vozy se na trati
činily, až se za nimi prášilo a občas létalo i kamení. V servisech
diváky fascinoval obrovský servisní ZIL, do jehož boudy se vystupovalo
po žebříku. Zajímavý byl také systém přístupu ke spodním partiím
soutěžáku. Mechanici auto ručně překlopili na bok, který podložili
několika koly nebo kanystry a už se mohlo pohodlně pracovat na spodku
vozu.
Na šesté RZ u Bohuslavic havaroval Kvaizar s jedničkou, jediný
prioritní jezdec, a tak z první desítky zůstal pouze Leo Pavlík.
Mikkolovu ingolstadtskému mechanikovi Potchemu jeho Audi vydrželo
přesně čtyři rychlostky. Nadupaný Opel Manta 400 Němce Moosleitnera se
musel stydět za velký výprask, který dostal od škodovky Jury Sedláře.
Dvojnásobný mistr Walesu John Price přivezl do Gottwaldova krásný
modrobílý extovární speciál Renault 5 Maxi Turbo po Jeanu Ragnottim.
Jeho časy na zkouškách ho však jistě vedly k přemýšlení, zda jej
raději nesvěřit do rukou někomu povolanějšímu, například talentovanému
Sedlářovi. První soutěžní den skončil večer v Gottwaldově se značně
prořídlým startovním polem.
Místní diváci slovenské části soutěže v sobotu ráno dychtivě
očekávali příjezd prvního evropského pelotonu a vůbec netušili, že
část posádek vůbec nestartovala a další vypadly již v první etapě na
Gottwaldovsku. Bylo mi jich líto, když jsem viděl, jak jim mizely
úsměvy, když jsme jim tyto jobovky na trati RZ Inovecká brzy ráno
sdělovali.
Na Slovensku čekaly na soutěžní posádky náročné třicetikilometrové
zkoušky v lesích v okolí Topol'čan. Krásná trať asfaltovo-šotolinová
RZ Inovecká (37,73 km) mezi Dubodielem a Závadou, RZ Tríbečská (28,15
km) se stejným typem povrchu nebo vodní brod evropského formátu na RZ
Skýcovská (23,82 km). „Jsou to nádherné rychlostní zkoušky. U nás
existuje jen málo rallye, které jsou tak bohaté na zatáčky. Také
asfalt je mnohem nepříjemnější a nebezpečnější“ říkal mladý Armin
Schwarz, jehož třetí místo s Audi 80 Quattro bylo jedním z mála
příjemných překvapení. Před ním, se značným odstupem na místě druhém,
nocoval Jiří Sedlář.
Ten na otázku jak mu dává zabrat soutěž, ve které má daleko k prvnímu
a je daleko od třetího odpověděl: „Je to nezábavné. Je škoda, že
nejedou oba vozy továrního týmu, závěr soutěže by mohl být
zajímavější. Myslím si, že je rozhodnuto. Jedu s rezervou a nikdo mě
nenutí k většímu výkonu. Honit se s Pavlíkovým Quattrem nemá smysl.
Uchu dnešního diváka rallye to asi zní trochu divně, když jezdec,
který dosáhl svého dosud nejvyššího úspěchu, si posteskl, že ho nikdo
nenutí závodit. Jenže takový byl průběh XVI. Barum Tríbeč Rallye –
perfektně organizované, vedené nádhernou tratí, ale se skromně
obsazeným startovním polem.
Pavlíkovo jezdecké sólo stylem start – cíl podnítilo k frontálnímu
útoku Gottwaldovské posádky. Do první desítky se vedle jezdců ze
SRN (3. Schwarze, 4. Moosleitnera), Belgičana (7.) Boona a Švéda (6.)
Sellholma probojovaly tři vozy ze Slušovic (1. Pavlík, 5. Blahna, 8.
Malý), po jednom z JZD Lukov (2. Sedlář), JZD Kudlov (9. Maňas) a
z pořádajícího Barum týmu (10. Polášek). Mezi Malým a Maňasem byl
časový rozestup pouhé 4 sekundy. Na trati dlouhé 1.039 km s 21
rychlostní zkouškou o celkové délce 307 km to byl rozdíl minimální.
Jezdec Pavel Malý, jedoucí na Ladě VFTS, se na rozhodující útok
přichystal opravu dobře. Přestože na přejezd z Topol'čan do
Gottwaldova byly více než dvě hodiny času, spěchal do Mladcové. Tady
již mechanici přichystali tréninkový vůz, se kterým si ještě před
uzavřením tratě projel náročnou poslední zkoušku. Tato taktika se
ukázala jako účinná, protože se mu doslova v hodině dvanácté podařilo
předstihnout soupeře Pavla Maňase na Škodě 130 LR . Jel jsem vložku
nadoraz, nedokázal bych už zrychlit ani o vteřinu,“ svěřoval se
v cíli šťastný Malý.
Vítěz Leo Pavlík ze Slušovic zhodnotil závod kladně. „Diváků nebylo
míň než v předchozím ročníku, ale stáli dál od trati, až jsem byl
překvapený, jak jsou ukáznění. Kolem Topol'čan to pro nás bylo mnohem
těžší. Dlouhé rychlostky, vedro, prach. Soutěž rozhodně nebyla lehká,
snadné nemůže být ani vítězství, kde se jen udržuje náskok. Proti
tovární nebo Sedlářově škodovce se nedá jet pomalu!“. Pavlík měl
na přípravu času dost, úseky si natrénoval dostatečně. Na trati ale
prožil jednu horkou chvilku – na jedné šotolině měl pocit, že píchl a
jede jen po disku. Jenže kolo upadlo celé a tak nevědomky kulhal do
cíle pouze po třech. Přál bych Vám vidět to kulhání! V husté
prachové cloně za svým vozem nemohl vidět ve zpětném zrcátku Sedláře,
kterého pouze tato prachová zeď držela kousek za zádí Pavlíkova
Quattra. Na trati však díky novým předpisům byl dostatek času, takže
posádka i přes dvacetiminutovou opravu lehce stihla časovou kontrolu.
 |
