foto: Nowi (Panasonic DMC-FZ20) / komentář: Plhus

     Víte kde leží vesnice Mnich? Nedaleko přehradní nádrže Goczalkowickie, jejíž vodní hladina se nachází jen pár kilometrů od česko-polské hranice, co by kamenem dohodil z Karviné. Proč se ptám? Ani já jsem to nevěděl, až do předposlední listopadové soboty, kdy jsme touto vesnicí projížděli. Nevím, zda má její název něco společného s mnichy a klášterem, ale v jejím okolí vedla jedna z rychlostních zkoušek posledního podniku Pucharu PZM. Jedná se o „druhou” polskou ligu, na úrovni našeho ČMPR.

     Tím posledním závodem byl již 33. Rajd Cieszynska Barbórka s centrem v Cieszyně, tedy v polské části Českého Těšína. Tři průjezdy na třech úsecích, tzn. devět rychlostních zkoušek čekalo na necelou stovku startujících. Tři rychlostní zkoušky a jedna zastávka v servisu, to byl zase plán, který čekal na nás. Proto jsme se opět časně ráno naskládali do Transporteru a vyrazili do země Bolka a Lolka. Cesta přes Přerov, Hranice a Nový Jičín ubíhala snadno, bez problémů. V podhůří Beskyd začal poletovat sníh a před Frýdkem začala doslova sněhová vánice.

Na silnici leželo několik centimetrů sněhu a viditelnost byla minimální. Některým řidičům dělal první sníh problémy, náš „transpik” na zimákách pokračoval v klidu dál. Bohužel, čekání v kolonách a následný průjezd neznačeným Českým Těšínem znamenal velkou časovou ztrátu, a tak jsme původně první rychlostku nestíhali. Operativně jsme se proto přesunuli do servisní zóny, kde jsme si mohli prohlédnout místní specialitu! Soutěžní Fiat 126P, tedy „maluch”. Nechápu, jak do toho prcka někdo dokáže nacpat rám a dva sedáky. Ale zvuk to má neskutečný!

Podařilo se nám zde dokonce získat několik nových podpisovek!!
 

     Ze servisu jsme přejeli na nedalekou, v pořadí třetí, rychlostní zkoušku. Ač zde stála velká spousta diváků, tento úsek na okraji vesnice moc zajímavý nebyl. Několik pěkných míst jsme našli proti směru zkoušky, ale raději jsme se přesunuli na jinou erzetu. A to právě na úsek u přehrady. Tady jsme na podruhé našli zajímavé a přehledné místo. A ne jedno, hned několik. Bohužel, začalo opět hustě sněžit, což se nelíbilo hlavně našim fotografům. Piloti se doslova prali s kluzkou, zablácenou silnicí. I když jsme čekali velké nasazení, někteří své průjezdy hodně „prodávali” a tím kazili naši náladu. Ale našly se i světlé výjimky! Divoce jedoucí Favorit, Suzuki, které jen těsně míjí několik stromů, někteří „divočáci” s Fiaty Seicento a hlavně fanoušky rozvášněný žlutý Maluch, jehož pilot předváděl neskutečné kousky! Počkali jsme tentokrát až do konce, i na svoz výsledků a „otvíráky”, jak jinak než tři divoké „maluchy”!!
 

     Promrzlí jsme se vrátili do auta a po válečné poradě jsme vybrali další místo, tentokrát na první vložku poslední rundy. Podle mapy hezké místo se ukázalo jako odbočení z vedlejší na hlavní silnici po příjezdu z kopce. Bohužel, opět ve vesnici. Ale dívat se na to dalo, tak jsme zůstali. Většina aut nesla stopy náročnosti tratě, které navíc přitížilo počasí. Jeden Peugeot dokonce dojížděl do cíle s autem, které za sebou zanechávalo čtyři stopy. Ale ani tady jsme se nenudili. Opět nás potěšil borec s Favoritem, který po vymetení příkopu na ruční brzdu ohodil všechny přihlížející nánosem bláta. Žlutý fiátek doklouzal k odbočení na brzdy „po dveřích” a italská „seičenta” projížděla dokonce po třech kolech. Ještě tři kousky s šachovnicí na dveřích a nazdar rajde! Je čas vyrazit domů. Po silnici pro motorová vozidla se vracíme to Těšína a přes přechod v Chotěbuzi, který vypadá, že ani nefunguje, přejíždíme do vlasti.
 

     A jak to v poslední době bývá, ani cesta domů nebyla žádná legrace. Ihned po přejezdu hranice začalo hustě sněžit a sníh se držel i na silnici. Čekalo nás několik „kopečků” před Frýdkem, a tak nám kolona kamionů před námi nedělala moc dobře. No jasně, za chvilku stojíme v kopci a čekáme, co se bude dít. Venku  dlouhá řada blikajících aut, zima a sníh. Italský „tirák” před námi se snažil pomalu rozjet, ale pouze si víc a víc uklouzával sníh pod autem. Chtělo by se nadávat na cestáře, ale ti bohužel jen bezmocně stojí ve stejném štrůdlu jako my a nemůžou se dostat dál. Naštěstí se had pohnul, a ti co mohli se pozvolna prokousávali přes odstavené náklaďáky vpřed. I my jsme se posouvali do doby, než nás zablokoval další kamion. Bezohledně nás donutil zastavit. Krátce jsem si s ním vyměnil názor na jeho chování, s jeho kolosem bohužel nic nesvedeme a musíme počkat, než se rozhodne sjet dolů. Do Frýdku jsme se nakonec dostali a až do Kroměříže pokračovali po suché nebo jen místy mokré silnici. Krátká přestávka na teplou brazilskou kávu a umytí oken nás příliš nezdržela, takže krátce po sedmé zastavil Mike v Kroměříži a kluci byli doma Cesta do Zlína byla už jen formalitkou, při níž jsme plánovali, kam příště ...

     Letos jsme navštívili Polsko podruhé. Vždy nás přivítalo sněžením, nevlídným počasím a zimou. Navíc jsme neměli štěstí s výběrem míst, takže v naší výpravě panuje mírné rozčarování. Ale, už teď je jisté, že i v příštím roce se na nás můžou polští kibici těšit!
 

     
     Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2005 / All rights reserved by .:CRW:. 2005