komentář: Newmen

 Celková délka: 654,13 km       Počet etap: 2      Počet RZ: 15     Délka RZ:  264,82 km

 Počet vozů na startu: 111       Počet vozů v cíli: 68

Fotografie od Nowiho

     Po zkušenostech z loňské barumky jsem na letošní 35. ročník zpočátku nahlížel dost skepticky. Skoro to vypadalo tak, že bych se mohl bez tohoto závodu obejít. A to by bylo s výjimkou výkonu základní vojenské služby asi poprvé v celém jejím fungování. Zjistil jsem ale, že i u mne platí „nikdy neříkej nikdy“. Koupil jsem si program, uvařil kávičku a v klidu se ponořil do studií. Startovka mne neohromila, ale vypadala zajímavě. Hodně mne zaujaly rychlostní vložky. Jejich počet se snížil, ale technická náročnost tím jenom vzrostla. Nakonec zvědavost zvítězila a bylo rozhodnuto – pojedeme! Soutěž pro mne započala středečním promítáním v restauraci na zlínském zimním stadionu. Krásně jsem si zavzpomínal na „staré dobré časy barumky“ a naladil se na věci příští. Ve čtvrtek jsem se nechal ukecat na shakedown. No dalo se na to dívat, ale jezdců bylo jako šafránu. Zato v pátek na městskou vložku jsem nejel.

            V sobotu ráno jsme s bráchou a Nowim, vyrazili plni očekávání na 3. vložku ve Slušovicích. Lehce nás pobavili výběrčí vstupného, kteří svůj stánek rozbili v lese, hned za křižovatkou na Ostratu. S každým, tedy i tím, kdo například opravdu jel do Hrobic, tak vedli vášnivý spor o zaplacení vstupného. Na naše tvrzení, že tam bydlíme, požadovali předložení občanského průkazu. Oni naopak žádné písemné pověření k prodeji vstupenek neměli. Ale to byla jen taková drobnost, která nám nijak nezkalila výbornou náladu. Tu jen dále podporovalo nádherné počasí a krátce po našem příchodu i projíždějící soutěžní vozy. Špička startovního pole včetně našich jezdců předváděla pěkně ostrou jízdu. Vašek Pech se s mišákem pomalu sžíval. Naopak Emilu Trinerovi asi auto moc nesedlo. Trochu se také trápil Ludvík Otto, kterého jízda připomínala hledání vhodné stopy. Dobrou náladu určitě neměl Milan Liška, který kolem nás překulhal s prázdným levým zadním kolem.Rádi zaznamenáváme, že Solowow po problémech v shakedownu svůj vůz opravil a do závodu nastoupil. Na této vložce i na všech dalších, které jsme navštívili, se projevil nový rys závodů – poměrně nízký počet diváků. Domnívám se, že zcela jistě chyběli ti, kteří po průjezdu „svých“ WRC bleskově mizeli na další vložku. Nižší účast diváků na rallye je však viditelná již od počátku roku. No snad ti skalní přece jen zůstanou!

Po dvou třetinách startovního pole jsme zvedli kotvy a s mezipřistáním ve Zlíně jsme se přemístili na 6. vložku do Rajnochovic. Cestou jsme na palubu přibrali Spacemana, který se už vrátil ze své dovolené. Úsek, na který jsme dorazili, byl pro nás naprosto nový. Nowi samozřejmě pokračoval dál, protože jeho nároky na fotografování jsou vyšší, než nás, obyčejných diváků. Úsek na asfaltové cestě se ukázal být pro některé posádky hodně technicky náročným. Rychlý esíčkovitý protahovák nejprve nezvládl Cavigioli, který protlačil své Subaru příkopou a poškodil si pravou přední pneumatiku. Následoval Tanev se stejným vozem, jemuž se podařilo na úzké cestě vyrobit parádní hodiny. Zůstal stát s vozem proti směru jízdy a musel jet zpátky na křižovatku, ke se otočil do správného směru. Tento taneček však zapříčinil ohnutí ramena přední nápravy, poškození nárazníku a světlometu. Nejhůř dopadl polský jezdec Kościusko, který již po městské vložce v pátek řešil opravu uraženého zadního kola. Po rychlém průjezdu v pravé zatáčce jeho vůz uklouzl na vynesené šotolině a tvrdě přistál na levé straně cesty v uložených kládách. Teď to odnesla celá zadní náprava. Jezdec vysadil na kraj cesty výstražný trojúhelník (!) a několika za ním jedoucím posádkám ukazoval kartičku „OK“. S proraženou gumou projelo ještě několik vozů. Poslední čtyři vozy ze startovní listiny vůbec nedorazily a my se pomalu vydali zpět k našemu autu. U blízkých chatek stál silnější pán, který se nás polsky vyptával na osud Kościuszkova vozu a posádky. Později mi Honza řekl, že to byl jeho otec, někdejší jezdec rallye. Z Rajnochovic vedla naše cesta do servisu v Otrokovicích. Tady potkáváme Pluse, který nám oznamuje, že Simon Jean-Joseph na 9. vložce na Tesáku havaroval, vůz skončil na střeše napříč přes cestu a vložka byla poté zrušena. Balí i Peták a Cserhalmi. U Solowowa se opět opravuje. Procházíme pomalu servisním areálem a zaznamenáváme velké množství ohlodaných ráfků s proraženými gumami. No a pak je čas zamířit domů, zítra je taky den.

Nedělní ráno je opět slunečné, i když se na obloze občas „tetelej mráčky“. Deštníky do kufru a jedeme. Naším cílem je první vložka dne, celkem 10. Parkujeme na kraji Žlutavy a jdeme pěšky až na kraj žlutavského lomu. Sedáme na betonové panely a nadáváme na toho, kdo do výhledu na počátku zatáček zaparkoval obrovský bílý návěs. Přesto vidíme kus trati po výjezdu ze Žlutav a průjezd technicky náročnou pravou zatáčkou, silně posypanou vytahanou šotolinou. Při průjezdu sledujeme směr prachu. Je to dobrý, nás míjí, jde na stánek s pivem a buřty. Ty budou křupat. Špička pole se zatáčkou jen protáhne. Fantastický průjezd předvádí Martin Prokop, který celou zatáčku jede pod plynem v táhlém driftu. Zatím je celkově druhý. Jen aby mu to vydrželo! Štěpánek má opět nějaké problémy, podle zvuku asi s motorem, a jede na blinkry. Taky Liška v kopci nějak těžko řadí, po vložce odstupuje. Problémy se nevyhýbají ani Bočkově naftové Octávii. V kopci zastavuje, spolujezdec něco kutí pod kapotou, ale pak jede dál. Spanilou jízdu předvádí posádky kitových Felicií.

S koncem vložky se opět vracíme k autu a jedem do otrokovického servisu, zjistit „stav výnosů a ztrát“. Startovní listina je již notně prořídlá. Bohužel nás čeká špatná zpráva – Prokop s tím praštil a dál nejede. Alespoň že se klukům nic nestalo. Vypadá to, že je rozhodnuto. Odstupy posádek už nenasvědčují tomu, že by mělo dojít k nějakým převratným změnám. Přesto se rozhodujeme, že ještě navštívíme předposlední 14. vložku. Tady se ale opravdu nic neděje, takže po necelé polovině zbylého startovního pole se vydáváme domů. Rodné město nás vítá řádně promočenými ulicemi. Těsně před námi tudy prošel pěkný lijavec. To jsme zase měli jednou štěstí. Letošní Barumka končí. Pro nás diváky byla lépe přístupná, zákazy vjezdu byly umístěny v rozumných místech, pořadatelé slušní, diváci, které jsem viděl, střízliví.

Čtrnáct dní orazíme a vzhůru do Vyškova!

     
     Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2005 / All rights reserved by .:CRW:. 2005