www.CzechRallyeWeb.net / 24. IQ - Jänner rallye 2006 (Freistadt, A)

komentář: Newmen

24. IQ Jänner – Rallye 2006
5. – 7. leden 2006, Freistadt, Rakousko

Mezinárodní mistrovství ČR v rallye
Mistrovství Rakouska v Rallye
Wintercup 2006

Celková délka trati: 830 km počet etap: 2 počet sekcí: 10 počet RZ: 18 celková délka RZ: 290 km
Počet přihlášených posádek: 134 převzatých vozů: 115 počet vozů v cíli: 76

V pravých zimních podmínkách se odehrál další ročník IQ Jänner Rallye, kterou po 24. pořádal Rallye Club Mühlviertel v blízkém okolí rakouského města Freistadtu. Na start se postavilo poměrně početné pole závodních vozů všech možných kategorií, včetně historiků. Velkým tahákem pro diváky byla účast předních českých i rakouských soutěžních jezdců v čele s Janem Kopeckým, Václavem Pechem, Štěpánem Vojtěchem na straně jedné a Raimundem Baumschlagerem, Achimem Mörtlem a Franzem Wittmannem jr. na straně druhé. Přestože celý týden před závodem příroda sypala na české i rakouské straně kvanta sněhu, nakonec se vše podařilo a závod se odjel bez vážnějších problémů. Větší či menší problémy naopak měly téměř všechny posádky.Největší však postihly těch 35 posádek, které byly nuceny ze závodu odstoupit. Příčinami byly technické problémy - převodovky, poloosy, turba a několik havárií (všechny bez újmy na zdraví posádek). U techniky negativně působily časté přechody z tvrdého ledu na měkčí sníh nebo do vyjetých kolejí s holým asfaltem, či sněhem ucpané čelní vstupy chladícího vzduchu. Mnohé vozy, které nedobrovolně opustily trať, se tak dokonale nebo daleko od cesty zapíchly do sněhové bariéry, že zpět se dostaly až za pomoci výkonné techniky. Ruce diváků tady moc nezmohly.

Naše parta se na závod samozřejmě velice těšila a také připravila. Pro snazší komunikaci při přesunech auty a při pohybu na vložkách jsem pořídil malé výkonné vysílačky, které se výborně osvědčily. Z účasti byl již předem vyloučen Spaceman, který má zkouškové období. Byl z toho smutný, jak šafářův dvoreček. Nowi přibral svoji novou kamarádku, ze Zlína vyrazil Plhus s Mikem a bílou Feldou a k nám po cestě v Brně přisedl Šedivec. Původní odjezd, stanovený na 17.00 jsme museli posunout na 18.00 a nakonec jsme vyjeli ještě o třicet minut později. Dobře, že už je kousek od nás dálnice, takže Brno se dá udělat za 35 minut. Cílem čtvrteční podvečerní cesty byl Rožmberk nad Vltavou, kde jsme měli zajištěno ubytování v těsné blízkosti zámku Petra Voka. Vozovky byly většinou mokré, takže cesta pěkně odsýpala, i když jsme jeli za tmy. Asi v polovině cesty mezi Hornem a Zwettlem se ale na krajinu usadila poměrně hustá mlha. Po chvíli častého čištění předního skla mi navíc došla náplň v ostřikovači, takže jsem viděl celkem kulový. Samozřejmě, že rychlost přesunu se tím zpomalila. Do místa ubytování jsme tak dorazili až před půl dvanáctou v noci. Vyškrábat se k ubytovně po holým ledem pokryté silnici byl pro naši plně obsazenou Lancii trochu složitý výkon. Poslední část jsem musel zkusit třikrát, ale povedlo se. Tak rychle ubytovat a jdeme do kaple, kde je zřízena osvěžovna. Zdravíme známé, kamarády a doplňujeme tekutiny. Čas však rychle kvapí a v půl druhé se ukládáme k spánku. Vstávat budeme v šest, odjíždět v sedm. Vložka, kterou jsme vybrali startuje v 8,23. Gute nacht.

Budíme se docela odpočinutí a kolem sedmé se scházíme u aut. Nowi bohužel až teď zjišťuje, že přípravu nedotáhl do konce. Zapomněl doma pevné zimní boty a malý batoh také zůstal ve skříni. Bude proto muset dva dny pobíhat ve sněhu v lehkých (byť kožených) botaskách a jídla si s sebou vezmeme jen tolik, kolik pojmou naše kapsy. Plhus naštěstí nesnídal čaj z bludného kořene, takže dorážíme na vybrané místo včas. Potkáváme se zde se Sagim a jeho kolegy. Ale ouha, my se od auta vypravujeme pomaleji a zlíňákům se podařilo proběhnout kolem pořadatelů na poslední chvíli. Ti již nechtějí další diváky pustit na trať. Já se vydávám kousek po směru jízdy a Nowi s cérkou zůstávají na dřevěném mostě. Až později se dozvídám, že boční stezkou ve sněhu prošli do úseku v lese, kde se „děly věci“. Zato v úseku, kde jsem zkysl já se nedělo nic až snad na to, že vozy postupně vyfrézovaly do sněhu stopu, která je vedla jako po kolejích. Byl jsem z toho docela otrávený a napadaly mi černé myšlenky typu „plochá soutěž okresního formátu“. Tato vložka byla labutí písní Vaška Pecha, kterého zradilo turbo jeho mišáka. Solidní průjezdy předvádělo asi tak třicet prvních posádek, zbytek se tak trochu trápil. Pro dvoukolky to bylo určitě hodně náročné. Tak jsem to přetrpěl a už je čas přesunu na další vložku.

Po dohodě nás na ni navádí modrý Favorit kameramana Aleše Příjezd k vložce je trochu hororový. Cesta vede z poměrně prudkého kopce a je pokrytá ledovkou. Zaplaťpánbůh za ABS! Otáčím Lancii a parkuji. Plhuse chytá amok a předvádí salta přes svodidla do hlubokého sněhu. Kolemjdoucí jen nevěřícně zírají. Musíme jít ještě kousek z kopce a dostáváme se k úseku, kde je vidět poměrně velký kus trati. Po obou stranách cesty je na polích vyhrnutý široký pruh sněhu pro příchozí diváky. Samozřejmostí je i bezpečný dřevěný mostek přes zamrzlé koryto potoka se zábradlím. Stojíme na počátku dlouhého táhlého levého oblouku, vedoucího na dřevěný most ke křižovatce, kde vozy odbočují ostře vpravo. Svítí sluníčko, modrá obloha, pro diváka pohoda. Na cestě ale sníh měkne. První vozy jedou po souvislé sněhové vrstvě, další pak frézují hluboké koleje. Mnohé posádky jedou celý oblouk táhlým smykem. Některým to vytáhne zadní kola do sněhové bariéry a mokrý sníh stříká až k nám na třímetrovou mez. Baumschlager táhne za sebou zadní nárazník, mnohé další vozy si vezou na kapotě slušné porce sněhu po výletu mimo trať. Obecně lze říci, že letos je módou jezdit bez zadních nárazníků, jen se značkou připevněnou provizorně na prolisu a gumovou minisukní namísto zástěrky. Jede tak Liška, Wolff a další. Za zády máme stánek s občerstvením, dal bych si kávu. Bohužel není a svařené víno, známé z Waldu jakbysmet. Projíždějí poslední vozy a my se pomalu vracíme k autu. Všichni hromadně odjíždějí. Čáru přes rozpočet mnohým dělá ledovka na cestě. Jsme nuceni zastavit v kopci a kluci jdou pomoci tlačit uváznuté auto. Mně se daří rozjet se na dvojku a vyjíždím až na rovnější úsek, kde budou moci ostatní nastoupit. Na kraji vesnice čekám na fávo, které nás zase provede na poslední vložku dnešního dne.

Po pohodové jízdě na mokré asfaltce odbočujeme a jedeme zkratkou, která je celá pod sněhem a ledem. My řidiči si to užíváme. Mike projíždí většinu zatáček smykem. Bohužel zkratka po chvíli končí opět na okresní asfaltce. Tak znovu dokola a na první vidličce vpravo. Teď končíme před vchodem do osamělého stavení. Starousedlík vychází ze dveří a nevěří vlastním očím, když vidí tři otáčející se české vozy . Takže třetí pokus. Teď navigujeme my a odbočujeme vpravo na další možné vidličce. Cesta však znovu končí na nádvoří usedlosti. Tak dost pokusů, pojedeme podle mapy. Nebudu napínat, našli jsme to i když každý po svém. Mne chránil anděl strážný, když zastavil naše auto 10 cm od elektricky ovládaných vrat do garáže domu, před nímž jsem se hodlal otočit. Jak jsem mohl vědět, že je to trochu z kopce a pod ledem. Parkujeme v dlouhé řadě a vyrážíme na trať vložky. Je to trochu dále, než jsme si mysleli, ale aspoň se zahřejeme. Pomalu se stmívá a teplota padá dolů. Vozy jezdí s rozsvícenými rampami. Startovní pole již prořídlo a jsou v něm i menší časové díry. Tma a zima nás nakonec přesvědčuje, že je vhodné vydat se zpět do hostitelského města. Do servisu dorážíme v době, kdy poslední vozy odjíždějí na další rundu. Nevadí, ohřejeme se v městské hale a vyčkáme jejich návratu na poslední páteční servis. Chci si dát kávu, ale bohužel opět nikde není. Zato jakýsi Rallye bier teče do všech hrdel. V teple se dobře sedí a pomalu se vzmáhá únava. Na pódiu vystupuje ABBA Revival z Prahy, mladí se někde rozběhli a na mne jde spaní. Sakra, vždyť je skoro devět! Jdu tedy do servisu, potkávám Blomqvista, Valouška seniora a posléze narážím i na naši skupinu. Už splnili své poslání s podpisy na karty a chtějí jet bydlet. My jedeme přímo, Mike s Plhusem ještě shání kredit na mobil u první české pumpy. Výjezd „na zámek“ se podařil napoprvé. On to někdo trochu posypal popelem. Teď na pokoj, převléci se a honem do kaple na večeři. Těším se i na to kafe. Plhus zamluvil poslední volný stůl. Dáváme si čerstvé steaky a pivko. Při druhém mne i Mika přepadá těžká únava, takže uvolňujeme místa Sagiho partě a jdeme na kutě. Na kafe jsem si ani nevzpomněl. Suma sumárum – z českých posádek zítra neuvidíme Urbana, Veselého, Tlusťáka, Otta, Semeráda, Odložilíka, Tučka, Trněného a Slováky Gavláka s Bérešem.

     Sobotní ráno je zatím podmračené a chladné. Cílem dnešního náletu je Castrol Arena, velký přírodní okruh s poměrně značným výhledem na trať. Byli jsme tu již vloni a víme přesně, kam chceme jít. Za 2 eura parkujeme ve vesnici Haid na plochách zbavených sněhu až na trávu. Až na místo nás navádějí místní hasiči. K trati opět vede upravená cesta a míří slušný záastup diváků. Slunce svítí na plný plyn, ale vítr je ostrý a nepříjemný. Trať je zatím celá pod sněhem. Posádky jedou dvě kola a někteří si při prvním průjezdu trať jakoby oťukávají. Teprve pak jedou naplno. Mundl, Mörtl i Gaβner jedou naplno hned od počátku. Štěpán Vojtěch se s autem trochu pere. Jani Paasonen nezapře, že je rodilý seveřan. Zatáčky projíždí rychle a efektivně bez zbytečných smyků. Stejně dobře jedou i Finové Karhumäki s dvojkovým Golfem GTi a Törmä s Toyotou Corollou 1600 GT. Matně se mi vybavuje jezdecký styl legendárního Johna Hauglanda. Přímo před námi se do závěje zapíchne Rosenberger, pilotující hezkou světlomodrou Lancii Fulvii HF. Těsně jej míjí za ním jedoucí Mazda 323. Jen o fous uniká stejnému osudu ďábelsky jedoucí Burkart s Citroenem Saxo S1600.
     Po první rundě se přesouváme na jiné místo trati, které je nad startem do vložky. Cestou míjíme startující vrtulník vyhlídkových letů a máme co dělat, abychom uchránili čepice. Tato třináctá vložka je konečnou i pro Wittmanna juniora, kterému nevydržela převodovka. Bohužel už neuvidíme ani Blomqvista - nevydržela kardanka. Škoda, držel se na čelních pozicích a zle dotíral na mladé. Naopak se na trati díky systému superrally objevují některé posádky, které nedokončily včerejší den. I když je chladno, sluneční paprsky působí měknutí sněhu na cestě a při druhém průjezdu je trať na některých místech vyfrézovaná do dvou kolejí. Na startu vložky vozy vjíždí do vyhrabaných jamek, které při rozjezdu dělají problémy zvláště dvoukolkám. Startovní pole je opět o několik vozů chudší.
     Čas je neúprosný, sluníčko se schovává za kopečkem a nám po téměř pětihodinovém stání ve sněhu začíná být chladno. Rozhodujeme se, že již nepojedeme na další vložky a vydáme se na cestu k domovu. Trochu nás zahřeje téměř dvoukilometrový pochod po trati a v sypkém sněhu k autům. Na parkovišti zbývá mimo našich aut posledních pár vozů, takže si před odjezdem trošku zaskotačíme s ručními brzdami a cvičíme školu smyků. Ani netušíme, jak brzy se nám to bude hodit. Po několika kilometrech se totiž dostáváme do oblasti s mrznoucí mlhou a ledovým korytem místo silnice. Průjezd po hlavní silnici, která je mokrá, je již bezproblémový. Na první české pumpě v Hnanicích (je to ta, na které jsme vloni v listopadu čekali na odvoz nepojízdné Lancie) si dáváme velice dobré expreso a pak už to s mezipřistáním v Brně, kde vystupuje Šedivec, ženeme až domů. Bylo to všechno velice pěkné, ale celodenní zima a vítr nám pěkně pocuchaly peří. Vychutnáváme si výhodu horké koupele, teplého jídla a vytopeného domova.

     Teď si dva týdny orazíme a poslední sobotu v měsíci navštívíme další ročník amatérského závodu Ve stopě Valašské zimy. Po několika letech to určitě bude zima se vším všudy.

Fotogalerie zde / Photos here