I. Labská Trotina rallye 2005 (Žamberk, CZ)

< Back Photo                                                                                                                             < Back Main


foto: Nowi (Panasonic DMC-FZ20) / komentář: Newmen
 



 3. Labská Trotina Rallye
7. – 8. 10. 2005, Žamberk, ČR

MČR sprintrallye, MČR rallye historických automobilů

 Celková délka: 240,17 km  /  Počet RZ: 7 (1x prolog, 3x2 RZ)  /  Délka RZ: 71,84 km

Počet vozů na startu: současných 73, historiků: 12 / v cíli : 54 současných, historiků  9

 
     Početná startovní listina, zajímavě popisovaná trať, vlídné počasí a v neposlední řadě i rozhodující závod pro umístění přítele Michala Suma v historicích. To byly vážné taháky, které v průběhu čtvrtka rozhodly o tom, že se případně i sám vydám do Žamberka na další závod seriálu sprintrallye 2005. Nowi totiž nějak neprojevoval patřičný zájem a Spaceman, kterému již začala studia na severu Moravy, se dostává do časových presů. Nakonec to dopadlo jinak a Nowi s Nataly v sobotu v časných ranních hodinách v Přerově přisedl do Lančky, abychom společně poprvé navštívili labskou rallye.  
 






     Před osmou ranní vcházíme do areálu bývalých kasáren v Žamberku, kde je servisní zóna, UP i ředitelství závodu. První vozy se chystají odjet na start, umístěný na nedalekém náměstí, po němž se vrátí do prvního servisu. Nowi pořizuje fotografie vozů v UP, ale mé kroky míří do servisní zóny. Před odjezdem na vložky chci získat informace od těch nejpovolanějších. Michal mne s úsměvem vítá na kafíčku ve stání pánů Tenkla a Tichého. Pokračuji dál k jejich vlastnímu stání, kde posléze získávám požadované údaje od dalšího „našeho jezdce“ Vlastíka Kubíčka.
     Takto vybaveni vyrážíme na dnešní první vložku Klášterecká (6,20 km). Trošičku se nám hledání komplikuje, ale podle hesla „Dobrý holub cestu do hnízda najde“ končíme v místech, kde je na první pohled modro od vest fotografů a kameramanů. Takže jsme asi správně. A že je to pravda nás přesvědčují hned první soutěžní vozy. Několik nerovností v úseku který vidíme působí téměř všem jezdcům větší či menší potíže. První proletí Honza Kopecký s kitovou Fabií, následuje Peták s Cliem S1600, Pech, Vojtěch, Trněný a Volf s WRCkama. Po menším houfu mišáků se řítí s dalším WéeRCéčkem Flídr, který jede tak, jako by s tímto autem jezdil odjakživa. Trochu mne dráždí mladičký hasič – pořadatel, který (jak je tomu ostatně v poslední době zvykem na téměř všech závodech) zcela nelogicky odhání z bezpečných míst některé diváky. S motorem jdoucím na nižší počet válců a bez předního nárazníku se do kopce pracně hrabe roťácká Almera Poláka Sztuky.
     Postupně se přesouváme podél trati proti jízdě vozů, tedy s kopce, k technicky náročnému pravoúhlému odbočení vlevo do kopce. Zde je zase možné sledovat techniku práce rukou jednotlivých jezdců. Po havárii Fabie M. Levory máme čtvrt hodiny možnost obdivovat krásu okolní krajiny. A už se blíží čas průjezdu historiků. Oba nadupané Opely pražského týmu jedou jako o život. Michal Sum, opět navigovaný Alešem Jirátkem, se však také nenechává zahanbit. A musí hodně tahat za páčky, protože za ním jedoucí posádky na Škodách 110 (Krejča, Indra)jsou téměř místní a trať jim zcela jistě není cizí. Jen aby mu technika vydržela!
 






     Vracíme se do servisu a sledujeme přijíždějící posádky. Mladý Kopecký přijíždí s úsměvem, Pepík Peták je nějaký nabručený, Ášín zase celý zpocený. Bodejť by ne, když mu v „almaře“ funguje jen 4. a 6. rychlostní stupeň. Štěpána zase trápí nefunkční přední a středový diferenciál. Mechaniky čeká pěkná rachota. Zatímco popíjíme slabý kávový odvar, u Pechů se mění převodovka. Je to hotový koncert. Ve stání našich historiků je prázdno, protože se pohybují někde na trati čtvrté vložky v okolí Králíků. Od mechaniků se pomocí mobilu dozvídáme, že Tichý odstoupil na 3. vložce po poruše kardanu jeho Opelu. Ani Michalovu bavoráku se problémy nevyhýbají. Na 4. vložce v dlouhém sjezdu bojuje se zaseklým plynem, až se mu kouří od brzd. Jeho souboj však naštěstí končí dobře, poruchu se daří odstranit a vůz je schopen dalších bojů.
     Po důkladné poradě se vydáváme na předposlední 6. vložku v okolí pastvinské přehrady. Tady ale štěstí opouští i nás. Podceňuji svítící kontrolku benzínu a motor v zatáčkách začíná koktat. Po příjezdu na místo vidíme, že to není zrovna to pravé ořechové. Při odjezdu zjišťuji, že nějaký h…l mi opět ukradl všechny čtyři hliníkové čepičky ventilků včetně krytek. Opět se tu předvádí jiní mladí hasiči – pořadatelé: jeden ve jménu bezpečnosti vyhání z části prostoru soukromé oplocené zahrady diváka závodníka Karla Trojana mladšího, druhý honí diváky z bezpečných míst za páskou, aby se ve finále postavil  na cestu, kde jej míjejí naplno rozjeté závodní vozy. No Kocourkov na pokračování. Výkony části startovního pole sledujeme v prostoru místního autobusového nádraží, kde je vytvořen umělý retardér. Dá se na to dívat, ale přirozený terén to není. Pravdou je, že některé posádky hlavně z druhé poloviny startovního pole krátké esíčko podceňují a mají co dělat, aby vše zvládli bez újmy na technice. Šestka je konečnou pro další Opel, tentokrát Tenklův. Jezdec při pokusu o vítězné kolečko uráží o betonový obrubník kolo a je šmytec. To tedy ale znamená, že Michal by měl vyhrát absolutně historiky. Krátký telefonát to potvrzuje. Zároveň se dozvídám, že poslední vložka byla po havárii Řeháka s Felicií zrušena. Takže se můžeme opatrně a pomalu vydat zpátky do Žamberka, snad nám benzín vydrží. K čerpací stanici vydržel, takže lehce přilévám do nádrže. Cena 33,30 Kč mi vhání slzy do očí. Zlatá Morava.
 





     V cíli je povolen předčasný příjezd, takže to docela odsýpá. Předávají se věnce, poháry. Peták je vítězem třídy a září na všechny strany. Ášín po odstoupení Štěpána Vojtěcha na 5. vložce získává i titul mistra ve sprintrallye pro rok 2005 a vyhrává 25 kg těžký putovní pohár. Poté v malém prostoru na žamberském náměstíčku vytáčí dvě zakouřená vítězná kolečka. Vyčkáváme příjezdu historiků, kde vítězný věnec přebírají Sum s Jirátkem. Zároveň je v absolutním hodnocení vicemistrem pro rok 2005. Před návratem domů se ještě na chvíli zastavujeme v servisu, abychom si poslechli Michalovo vylíčení průběhu závodu. Vlastik Kubíček dojel s Žigulíkem hned za místními borci se stodesítkami, tedy čtvrtý.
     Shrnuto a podtrženo, počasí se vydařilo, závod se nám líbil a domů odjíždíme plni nových dojmů.
 





     
  
  Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2005 / All rights reserved by .:CRW:. 2005