:: fotogalerie ze soutěže ZDE ::
 

5. Rallye Vysočina (Okříšky, CZ)  /  03. – 04. 03. 2006

 MČR v sprintrallye, Super Serie, volný závod HA
Délka trati: 274,59 km      Počet etap: 3    Počet RZ: 10   Délka RZ: 67,69 km
     Počet převzatých vozů: 62 (61 současných, 1 historik)    Počet vozů v cíli: 48     
 

     Letošní první podnik v sprintrallye se jel na známých vložkách mezi Třebíčí a Okříškami. Proti předchozím letům však k hlavnímu sobotnímu menu přibyl jako předkrm páteční večerní prolog nazvaný  super rz. Je to v poslední době pořadateli často využívaný nový prvek, který je určen pro diváky, ale pro jezdce asi valného významu nemá. Prolog se odehrál na čtyřproudové silnici na vjezdu do Třebíče ve směru od Náměště nad Oslavou. Protože neholdujeme vložkám ve městě a pro těch pár km v předvečer závodu by se nám nevyplatilo utrácet za nocleh v hotelu, zvolili jsme variantu celodenní návštěvy v sobotu. Páteční předpověď meteorologů nebyla nic pozitivního (sněhová vánice, silný nárazový vítr), takže jsme se domlouvali, že to vše budeme řešit až v sobotním ránu. Nowi měl na trati soutěže předsunutou hlídku v podobě své přítelkyně, takto časoměřičky rallye, která nás o situaci v místě soutěže informovala. V oblasti v noci sněžilo i pršelo, celou sobotu funěl studený vítr, takže se na trati tvořily stále početné zmrazky. Proto většina posádek zvolila pneumatiky s hroty. I v tom byl výběr poměrně pestrý,– široké s užším pruhem hrotů uprostřed nebo jen na kraji, úzké hustě okované, dokonce to někdo zkoušel i bez hrotů.

      Po tradičně opožděném příjezdu zlínské části výpravy, kdy jsme museli vyčkat, až se dostaví a pak jsme se z mobilu dozvěděli, že nás již přejeli, jsme se rozhodli cestovat samostatně. Vzhledem k mé páteční účasti na kulatých narozeninách jsem raději nechal kočírovat Nowiho, kterého celý den úspěšně navigoval Spaceman. Já jsem zatím na zadním sedadle Lancie doháněl  trochu kratší noc.
 

     Po předchozím plánovaní jsme se rozhodli, že nebudeme experimentovat a pojedeme rovnou na RZ 4 - Sádek. Ukázalo se, že naše volba byla dobrá, protože trať v těchto místech pokrýval led s tekoucí vodou a zmrazky. Stejně jako vloni jsme zaujali pozici kousek za rychlým „skákacím“ horizontem do táhlého esíčka, začínajícího levou zatáčkou, ukončeného po krátké rovině těžkým dobrzděním do pravé 5.
     Hned první posádky nás přesvědčují, že i na sněhu a ledu to bude pěkná střelba. Peták jedoucí s číslem 1 se snaží s dvoukolkou co to jde, ale na kluzkém povrchu ztrácí hnaná náprava kontakt s tratí. Takže to trochu připomíná vrkání holoubka. Zato následující mišáci Červenky, Trojana, Jandíka i Vlčka se do toho opírají s plnou vervou tak, že na horizontu postupně všechna jejich kola na chvíli opouští vozovku.. Mě se obzvláště líbí razantní průjezd Karla Trojana. Ve startovním poli v tuto dobu již chybí Impreza Ludvíka Otta i honda Michaela Bartončíka, protože je zradila převodovka. Ostatně porucha převodovky byla nejčastějším důvodem pro odstoupení. Na takovém proměnlivém povrchu trati se však není čemu divit. Ale závod pokračuje a Tony Tlusťák se svým kitovým Saxem uvádí zmrzlé diváky do varu. To se již nepodaří dalšímu ze startovky Tomaštíkovi, kterého opět opustilo závodí štěstí a na předchozí vložce mu také vystavila stopku převodovka. Josef Sedláček pro tentokrát vyměnil cupovou Fabii za Nissan Almeru GTi a nevede si špatně. Perfektně jede i Minařík s kitovou Feldou a Kouřil s jednou ze dvou čistokrevných S 1600. Jinak se jich ale na startu sešlo celkem 6, protože do této skupiny byly zařazeny i Felicie Kit Car s motory o objemu 1600 cm³.
     Dalším, kdo nám zvedá adrenalin je Petr Hozák se Subaru Impreza Sti. Z našeho konce dorazil a po delší odmlce opět oprášil babičku Hondu Integru type R mladý Zdeněk Vrbecký. Je vidět, že ani delší odmlka mu nic neubrala na jeho jezdeckém umění.  Následují „hejna“ Hond Civic Vti, které přivádí úřadující mistři Henzl s Čečilem, střídaná Škodovkami  Feliciemi Kit Car, úzkými i Fabiemi. Na tomto povrchu trati se dokonale ukazuje umění i srdce jezdce, výkonnost techniky i zvolené obutí. Posledním vozem, který uzavírá celé závodní pole je tmavočervený bavorák Petra Hambálka, kterého naviguje Ing. arch. Skočovský. Ten je nám kroměřížákům známý svou účastí na čtyřiadvacetihodinových závodech malých motocyklů, které v jarních měsících pořádá Michal Sum. Po čtverce končí další dvě posádky (turbo, brzdy).
 

     A co my teď?  Původně jsme zamýšleli zůstat zde i na další průjezd, ale téměř jedna a půlhodinový hluchý prostor a studený vlezlý vítr nás nutí řešit vše jinak. Padá rozhodnutí přejet na RZ 6 – Opatov. Tam jsme ještě nebyli a máme na to celkem 30 minut. Tak musíme prásknout do koní.
     Jezdci mezitím absolvují pátou vložku, která si vybírá svoji daň v podobě odstoupení dvou posádek z důvodů poruchy převodovky. Šestou vložku pořadatelé zkrátili o téměř 2,5 km směrem od startu. Čas je ale stejný a když přijíždíme na kraj Opatova, je už slyšet projíždějícího předjezdce. Musíme kousek pěšky, ale před příjezdem prvního ostrého vozu jsme u trati. Jenže výhled je silně omezený a my se bezhlavě vydáváme hledat jiný. Tím přicházíme o několik prvních posádek, abychom se po chvíli pokorně vrátili zpět, když naše cesta nevedla tím správným směrem.
     Nowi se poté usazuje na konci dlouhé uklouzané uličky před pravoúhlým odbočením doprava přímo proti přijíždějícím vozům, my volíme boční pohled s výhledem dále do uličky. A volíme dobře. Někteří jezdci se průjezdem rovné zledovatělé uličky tak rozvášnili, že jim činí velké problémy včas dobrzdit a odbočit za úzkým mostkem ostře vpravo. Levou stranou vozu pak narážejí do bariéry tvořené špinavým sněhem a zvedají gejzíry černé vody se sněhem. Dva diváci, stojící na kraji to chytají naplno, Nowi se stíhá skrčit za třetího. Na naše stanoviště přichází divák, který byl zřejmě také v nesprávnou dobu na nesprávném místě, protože je zepředu kropenatý od hlavy až po boty.
     Úsek, který se na první pohled zdál  nezáživný se ukazuje být velmi technickým.A to zvláště, když se někteří jezdci snaží své vozy vytáhnout z ledových kolejí, plných vody. To pak také jejich snaha končí například výjezdem přímo do sněhové bariéry, jak to předvádí Kurka se sedmičkovým mišákem. Někde dále od nás havaruje posádka Jinderle – Votava s s malým Peugeotem 106 Rallye, Sýkoru s Felicií zlobí převodovka a Krajčík s Lasevičem s jedinou Hondu Civic type R odstupují po 6. vložce poté, co vůz po havárii odmítá pokračovat.
 

     Na 7. vložku, což je třetí průjezd Sádkem, nebudou v dobrém vzpomínat Henzl s Čečilem, protože po jejím projetí klekla i v jejich hondě „almara“. Totéž potkává i Vlastu Hodaně a jeho kitovou Feldu, ale to až na devítce.
     Poslední desátá vložka je opět „náš“ Opatov. Ve volné chvilce jsme si přemístili Lancii blíže k trati, nasytili se a obešli značnou část trati v obci. Nakonec volíme pravoúhlé odbočení po sjezdu do hlubokého sněhu na počátku již zmíněné úzké namrzlé uličky. Nowi se mobilem spojuje s Šedivcem, který se před příjezdem prvních vozů i se zlínskými hochy objevuje v našem úseku. Naše volba se ukazuje opět jako správná, neboť všechny posádky jsou již pěkně rozjeté a mnohým je zatáčka příliš úzká. Naproti nás je na okraji cesty naváto asi 60 cm sněhu a mišáci, počínaje Jandíkem, se snaží (ač nedobrovolně) cestu lehce rozšířit. Svoje polínko si zde přikládají například Komárek, Tureček nebo Kurka. Jáva Jávoš je tak rychlý, že svoji Impreza posílá levými dveřmi napřed téměř mimo zatáčku. To pak naskakují ty špatné vteřiny! Z dvoukolek se tudy dobře protahují Peták, Sedláček, Minařík nebo Hora. Na této vložce končí posádka Urban - Víchová, jediní pro poruchu motoru jejich Felicie.

     Přestože ještě zdaleka není konec závodu, my se chystáme k odjezdu, protože máme v úmyslu zavítat do servisu. Ten se nachází v Třebíči a podle kusých informací to má být tam, kde kdysi býval servis „velkého“ Třebíče. Oprašujeme se Spacemanem paměť a daří se nám místo najít. Ještě je chvilka klidu než vozy dorazí, tak se jdeme podívat na výsledky, vyvěšené na pořadatelském autobusu. Přestože tu ještě nejsou všechny posádky, je již jasné, že první čtyři místa obsadily vozy skupiny N/4 – Semerád, Volf, Jandík, Trojan. Teprve až pátý je Komárek s áčkovým mišákem. Nás těší, že Zdeněk Vrbecký při svém combacku obsazuje první místo ve třídě N/3 (absolutně je 13) před Stejskalem s Renaultem Clio Sport (absolutně 29). Peták vyhrává S 1600, Sedláček A/7. Všechny posádky ještě čeká poslední servis a pak přejezd z Třebíče do Okříšek, kde je připravena cílová rampa. To bude asi tvrdý oříšek pro převodovku pěkného Lanceru Jiřího Volfa. Tvrdé zvuky a velké špony v oleji nevěstí nic dobrého. Na největšího smolaře závodu byl bezesporu pasován rychle a technicky jedoucí Petr Hozák. Jeho Subaru Impreza Sti neprošla závěrečnou technickou přejímkou a jezdec byl vyloučen.

     Tož tak, závody jsou u konce a nám nezbývá, než pomýšlet na návrat. Po dálnici je to coby dup, počasí je pořád slušné, takže za  půldruhé hodinky již parkujeme doma. Asi hodinu po příjezdu začíná hustě sněžit. To nám to zase jednou vyšlo.  
 

  Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2006 / All rights reserved by .:CRW:. 2006