foto: Nowi (Panasonic DMC-FZ20) / komentář: Newmen

     Takže nám opět skončila další soutěžní sezóna. Konec sice oficiálně nastal projetím posledního vozu cílem poslední vložky posledního závodu MMČR v rallye, sprintu nebo ČMPR, ale pro nás fandy skončila až tradičním Pražským rallyesprintem. Teď je tedy vhodná doba bilancovat, co nám z pohledu diváka letošní soutěžácký rok dal a co vzal.
 

     Když se ohlédnu zpátky, vidím těch třiadvacet závodů doma i v zahraničí, které jsme postupně navštívili, ta brzká rána, kdy ostatní ještě snili své sny a my již nasedali do našich auťáků a vyráželi vstříc dalším zážitkům, ty nové kouty naší krásné země, ale i nové pohledy do zemí našich sousedů. Prožili jsme mrazy a sněhové vánice, déšť a stříkající bláto i horké slunce a všudypřítomný prach. Nocovali jsme v hotelu, penzionu i pod stromy ve stanu. Projeli jsme tisíce kilometrů jen proto, abychom stále opakovaně prožívali tu krásně vzrušující atmosféru a vstřebávali nádherné zážitky z drogy zvané „rallye“. Setkávali jsme se se spoustou stejně zapálených fanoušků doma i v zahraničí, kdy vůbec nevadilo, že mluvíme každý jinou řečí. Navštívili jsme nespočet servisních stání přátel, známých i neznámých jezdců a týmů. Řadíme se totiž do jedné velké soutěžácké rodiny, velkého týmu lidí, kterým voní benzín a olej, závodní technika a umění jezdců jim učarovaly a zvuk vytočeného motoru soutěžního vozu zrychluje tep, vhání adrenalin do žil a ježí vlasy na hlavě. Ta chvíle napjatého očekávání, kdy je již slyšet motor soutěžního vozu, pak se objevuje v zorném poli, špičková práce jezdce v sledu zatáček, pár vrknutí plynem, potažení za ručku a vůz mizí směrem k dalším úsekům vložky. V okolí zatáček hejno modrých vest fotografů (mezi nimi i Nowi), kteří po průjezdu vozu jako jeden muž sklánějí hlavy a sledují na displejích svých fotoaparátů, jakže se jim podařil záběr. Spaceman ve startovní listině pilně značí projeté vozy, Plhus se svým stožárem s českou vlajkou a vlajkou Škoda klubu mává vstříc projíždějícím posádkám. My ostatní pozorně sledujeme, bezprostředně hodnotíme a parádní průjezdy se nestydíme odměnit potleskem. Do toho pípá mobil s esemeskou o průběžném absolutním pořadí po vložce. Když se mne někdo zeptá, co z toho vlastně mám, odpovídám, že mimo sportovních a společenských zážitků se celý den intenzívně pohybuji na čerstvém vzduchu, poznávám nová místa na mapě, kam bych se asi v běžném shonu dní nikdy nedostal, získávám nové přátele, kteří mají stejného koníčka jako já a v neposlední řadě zažívám spousty různých příhod, které  v běžném denním běhu  nepotkám.
 

     Další ohlédnutí zabolí. To když vzpomínky patří jezdcům, kteří nás v letošní soutěžní sezóně navždy opustili. Vrací se mi ta hrozná chvíle v servisu pelhřimovského sprintu, kdy byla potvrzena těžko uvěřitelná zpráva, že za volantem svého vozu uprostřed závodu zemřel Tomáš Vojtěch. Stejně tak mne zasáhly i zprávy o úmrtí závodníků, které jsem znal jen z obrazovky televize - Michaela Parka a Richarda Burnse. Smutno mi bylo i při čtení krátké zprávy o úmrtí bývalého soutěžního jezdce Barum teamu Antonína Dolejše, patřícího k té generaci, se kterou jsem se potkával na československých soutěžních tratích v 70. a 80. letech. Bohužel i takový je však život a ten jde neúprosně pořád dál.     
 

     V průběhu letošní české soutěžní sezóny také pomalu, ale jistě umírala kategorie vozů WRC. Přiznávám, že nepatřím k těm divákům, kteří po průjezdů WRCek pádili na další vložku. Přesto se mi výkony těchto vozů vždy líbily, obzvláště když jich na trať vyrazilo větší množství. Konec jejich účinkování jsem však více méně očekával. Ač si to mnozí, zvláště mladí diváci, nechtějí přiznat, všechny tyto vozy v průběhu několika let soutěžního účinkování silně morálně zestárly. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se pro týmy v důsledku nedostatku a cen náhradních dílů stanou drahým nářadím. Poslední ránu této kategorii však dalo rozhodnutí FAS. Kdo z diváků bude chtít i nadále vídat WéeRCéčka ve větším počtu na vlastní oči, bude muset zamířit své kroky  do nedalekého Maďarska, kde budou i nadále svádět, doufejme že skvělé závodní souboje.
 

     Letošní divácká sezóna nás tří z CRW i proměnlivé skupiny ŠRC se skládala jak ze závodů MMČR v rallye, tak i rallyesprintů a závodů ČMP v rallye. Díky svému bydlišti jsme téměř ve středu bohatého moravského soutěžního dění a s výjimkou některých českých soutěží není pro nás obtížné se na mnohé závody dopravit. Totéž platí o Polských, Maďarských a Rakouských soutěžích a sprintech. Na konci loňské sezóny jsem si dával předsevzetí, že vyjedeme snad až do Itálie, ale nakonec k tomu ještě nedošlo. Tak snad až v sezóně 2006. Naše Lancia by si po několika letech věrné služby také zasloužila podívat se do země svého zrodu a okouknout případně na soutěži historiků své starší slavné sestry – Fulvii, 037 nebo Deltu HF Integrale. A my bychom se při tom svezli také. Závěrem bych chtěl poděkovat mé ženě, že nám třem chlapům tyto časté výlety trpěla a ani moc proti nim nenamítala. Ba naopak nám vždycky ještě nachystala na cesty nějakou stravu a trpělivě čekala, až se ze svých výletů zase vrátíme domů.
 

     Již druhý víkend v lednu 2006 se kolotoč nové rallye sezóny opět roztočí na 24. Internationale Jänner - Rallye v nádherném okolí rakouského historického města Freistadtu a my, jak jinak,  se budeme snažit být samozřejmě opět u toho.  
 

     
     Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2005 / All rights reserved by .:CRW:. 2005