:: fotogalerie ze soutěže ZDE ::
 

3. Nationale Triestingtal Rallye
21. – 22. 4. 2006, Weissenbach a.d. Triesting, Rakousko

Austrian Rallye Challenge,  Junior Austrian Rallye Chalenge

 Délka trati: 243,41 km           Počet sekcí: 7             Počet RZ:  13             Délka RZ: 114,23 km

Počet převzatých vozů:  59
 

     V příjemně teplém jarním počasí v krásné krajině mezi městy Berndorf – Weissenbach – Furth na trati s 98% procenty „pravé“ šotoliny jsme byli svědky bratrovražedného boje téměř šedesáti posádek na 3. National Triestingtal Rallye. Do Rakouska jsme všichni odjížděli s dobrou náladou a přesvědčením, že opět zažijeme fantastické souboje současných i „historických“ vozů a jako vždy jsme nebyli zklamáni.

     Týden před závodem se nesl ve stádiu příprav Lancie na „dlouhou cestu až do Rakouska“. Opět jsem vyměkl a prohnal auto myčkou, abych v cizině nedělal ostudu. Ještě naleštit pneu, nalepit rakouskou dálniční známku a můžeme vyrazit. Odjezd je stanoven na pátou hodinu ranní v sobotu, hned po příjezdu posádky ze Zlína. Podle zpracované trasy jsme měli být na místě samém do osmi hodin, tj. 13 minut před startem. No po dálnici to jelo celkem parádně, ale osudným se nám stal průjezd okolím Hustopečí. Tady někde se do pravé přední michelinky nenápadně zakousl hřebík a pomalu snižoval tlak. Když jsem si toho všiml, byla již guma hodně načatá. Naštěstí se v Mikulově našlo ranní ptáče v podobě majitele soukromého pneuservisu, který mi bleskově vyměnil zničenou gumu a my mohli po půl hodině pokračovat dál. Na cestě do Vídně jsme si vychutnávali perfektní asfalt bez děr, boulí a jiných vychytávek. Samotná Vídeň nám přichystala pastičku ve formě oprav dálnic, takže jsme trošku zakufrovali. Do Weissenbachu na řece Treistingu jsme tak dorazili s mírným zpožděním.
 

     Vzhledem k tomu, že právě probáhala druhá runda prvních dvou vložek, které se jely celkem třikrát, zamířila naše kolona do servisparku v Gadenweithu. Byla to taková pěkná louka na svahu nad vesnicí, obklopená zalesněnými kopci, mezi nimiž na jedné straně z mlžného oparu vykukovaly zasněžené vrcholy Alp. Pomalu sem začínají najíždět soutěžní vozy a depo ožívá typickým zvukem elektrocentrál, pneumatických klíčů a hřmotem motorů. První přijíždí Aaron Burkart se svým Citronem C2 GT, následovaný Franzem Wittmannem juniorem s Mitsu VI. V depu již chybí „Čech“ Eddy Schlager, který byl nucen odstoupit hned na první vložce po technických problémech svého vozu. Míjí nás jedovatě žlutá Lancia Delta Integrale pekaře Josefa Schrotta. Slovensko tu zastupuje jediný reprezentant, mladičký Michal Riečica v Subaru. Chorvatsko tu má také jediného zástupce Perharice na Subaru Impreza. U hodin na vjezdu do servisu právě čeká sympatický Willi Polesznig se svým Porschem. Kolem něj se snaží ztichlou Mazdu 323 GT-R prostrkat rozčílený a zpocený Wolfgang Schmollngruber. Křičí na své nedaleko stojící mechaniky, kteří ale přibíhají pozdě a on chytá nějakou tu penalizaci. Je tu také „šutrový“ specialista Andy Hulak se svým Fordem Escortem RS 2000, I naše republika tu má ještě jednoho svého zástupce Ing. Pertlíčka se Suzuki Ignis Sport. Na mnoha vozech je vidět, že závod je technicky pěkně náročný.           

    My se však po příjezdové trase vracíme zpět k našim vozům, abychom stihli poslední průjezd šestou vložkou, dlouhou 10,39 km a nazvanou In den Jochen. Její součástí je i okruh, který se jede dvakrát. Tady nám velice pomáhá v Rakousku již běžně používané značení odboček k jednotlivým diváckým místům s čísly souhlasícími s místy na mapě rallye. Údaje nám poskytuje sám Manfred Stohl, tedy jeho v životní velikosti vyvedený dvojník z papíru.
 

    Opět, jak je zde zvykem, přijíždíme až k samé trati a parkujeme na vymezeném prostoru na soukromé louce. Stačí cca 10 kroků a jsme u mlíka u trati. Nacházíme se na již zmíněném okruhu, kde uvidíme posádky projíždět dvakrát. Parkovací místa jsou zřetelně oddělena od míst určených pro diváky. V zamlíkovaném prostoru je připravená ulička, určená k přechodu na druhou stranu cesty. Přechody organizují označení pořadatelé a děje se tak v naprostém klidu. Mezitím nás již jako předkrm následujících hodů míjejí předjezdci. A již to je pěkný fofr. Po chvíli je následují vlastní závodní vozy. Na trati jsou současně až tři auta, které za sebou nechávají mohutné záclony žlutého prachu. Naštěstí máme vítr v zádech, takže dýcháme čistý vzduch. Všechny posádky jedou na plný plyn a člověk se až diví, co lze s některými vozy na kluzké šotolině provádět. Naprosto neskutečné jsou výkony posádek, vodících švédské „tanky“ Volvo 240 – 242 - 740 – 940, kterých je ve startovním poli celkem 7 kousků To se nedá popsat, to se musí vidět. Mohutné a těžké vozy se řítí do levé vinglovačky pravými dveřmi napřed, aby včas překývly do správného směru a s plným plynem pokračovaly dál. Ani nás neudivuje, že ve vozech jsou zadní sedadla. Všechny posádky s Volvy jsou účastníky Volvo cupu. Stejnou střelbu jako Volva předvádí i Escorty a ostatně téměř všechny zbývající posádky. Na vzdálené straně okruhu (který má ale tvar protáhlého obdélníku) zůstávají stát dva vozy a posádky se pěšky blíží k nám přes zelené pole. Bohužel jedním z nich je i Schrottova Lancia. Oslovuje nás kolemjdoucí mladá paní a zjišťujeme, že má zájem o naše oranžová trika. Je totiž z týmu, který jezdí s oranžovým Volvem. Spaceman to řeší napsáním internetové adresy rallyshopu. Diváci pomalu odcházejí k nedaleké stodole, kde je zřízena polní nálevna, jiní jako my se chystají přejet na další vložku.

     Tentokrát je to devítka zvaná Kremsberg v délce 7,40 km. Je kousek od předchozí a opět je parkování na dohled trati. Úsek, který jsme navštívili, je série dvou ostrých vraceček na perfektní šotolině. Přístup od zaparkovaných vozů je do prudké stráně a mnoha divákům činí velké potíže. Díky fotografům a kameramanům je na zem položena vysoká reklama, která nám bránila v lepším výhledu. Ostatně při všech průjezdech se za auty zvedají taková mračna prachu, že všichni diváci získávají stejnou, tedy žlutohnědou barvu. V poli již chybí i Hulakův Ford a Polesznigovo Porsche. Ztracený čas stále dohání Schmollgrubner s modrou Mazdou 323. V první desítce se pevně usazuje Volvo 242 Jochena Walthera. Prořídl počet Felicií, chybí obě Toyota Celicy, zmenšil se i počet Escortů. Těžká šotolinová trať si vybírá svoji daň. Průjezd malého Peugeot 106 nám dává znát, že je konec a můžeme se opět přemístit. Chudák Lancia je pokrytá prachem a kluci se mi šklebí.
 

     Čeká nás vložka číslo 10 zvaná Haidlhof v délce 14,99 km. Opět to vypadá na okruh, ale to nás jen mate malůvka v programu. Je to zase šotolina kombinovaná tím malým procentem asfaltu, krytým hrubým posypem. Stojíme u dvou pravých odbočení ve tvaru U s rychlým příjezdem a technickým odjezdem. Hodně posádek špatně odhaduje nájezdovou rychlost a má co dělat, aby své vozy poslaly tím správným směrem. Opět excelují Volva, která potírají fyzikální zákony.

    Protože hodláme navštívit poslední třináctou městskou vložku přímo ve Weissenbachu, musíme se rozloučit předčasně a současně se loučíme se zlínskou partou, která hodlá setrvat až do konce a pak zamířit domů. Hoši neví, o co přišli. Okruhová trať, jedoucí se dvakrát, je vytýčena přímo v samém městě v úzkých ulicích mezi domy. Její okraje jsou doslova obsypány hrozny lidí, nad nimi k nebi trčí hydraulická plošina s fotografy a kameramanem. Až mne mrazí při pomyšlení, co by se stalo kdyby …. Posádky jsou již nachystány ke startu, ale pořadatelé z nějakých důvodů stále otálejí. Až pak najednou je vše v pořádku a na trať doslova vypálí Burkart s Citroenem, následován Wittmannem, Saibelem, Riečicou a dalšími. Současně je na trati až pět vozů. Sledujeme práci pořadatelů na startu a trochu trneme, když vidíme, jak se nemohou dohodnou se startováním vozů. Jednou málem posílají posádku na trať v okamžiku, kdy úsek míjí v plné rychlosti jiný vůz. Ale vše nakonec dobře dopadá. Divokost, s jakou se vozy protahují mezi domy uvádí diváky a samozřejmě i nás do varu. Protože je již pole hodně prořídlé, poslední posádka startuje asi po 35 minutách a my se přesouváme kousek vedle, kde před radnicí je přichystán cíl soutěže. Vyhlášení výsledků se děje za téměř domácké atmosféry, přítomen je i zdejší bürgermeister, vše moderuje pan Müller, aktivní spolujezdec rallye. Náš čas se již pomalu naplňuje, tak ještě foto v oranžových tričkách u oranžového Volva, poslední podpisy na jezdecké karty a vyrážíme směrem domů. Cesta je tentokrát bez jakýchkoliv rušivých prvků, takže krátce po jedenácté večer jsme doma. A jak to dopadlo?

      1.      Wittmann - Mitsubishi Evo VI (N4)
2.      Saibel - Mitsubishi Evo VIII + 00:34,7 (N4)
3.      Riečica - Subaru Impreza +04:44,2 (N4)
4.      Schmolngruber - Mazda 323 + 04:49,3 (H10)
5.      Burkart - Citroen C2 GT + 05:29,9 (A6)
6.      Walthamer - Volvo 242 + 10:56,1 (VOC)
7.      Macht - VW Polo GTi + 11:50,9 (N2)
8.      Mayer - Mazda 323 4WD + 11:51,8 (H10)
9.      Kapeller – Audi Coupe S2 + 12:04,8 (H10)
10.    Perharic – Subaru Impreza + 12:12,1 (A8)
 

  Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2006 / All rights reserved by .:CRW:. 2006