:: fotogalerie ze soutěže ZDE ::
 

25. Valašská rallye 2006 – memoriál Jiřího Sedláře / 31.3. - 1.4. 2006, Valašské Meziříčí, CZ
Rallye Super Série, Pohár České republiky v rallye, Regionální přebor Moravy

 Celková délka rallye: 416,85 km       Počet etap: 2     Počet RZ: 11     Délka RZ: 140,70 km
Počet převzatých vozů: 46     Počet vozů v cíli: 35
 

Letošní Valaška se nesla v duchu dlouho na všech fórech probíraných prognóz: „Pojede se – nepojede se?“. Nakonec se tedy jela a jaká byla? Jedním slovem - náročná. Náročná pro pořadatele, posádky i diváky, kterých se opět sešel menší počet, než tomu bývalo v předchozích letech. Pořadatelům nebylo co závidět, protože ještě týden před závodem mnohé úseky trati pokrýval sníh a led, který se však od středy změnil na spousty vody a bláta. Když k tomu připočítáme dramaticky zvýšené hladiny řek a záplavy, mnohým z nás diváků se zdálo, že závod nebude možné uskutečnit.  

Naše skupina byla pevně rozhodnuta nenechat si Valašku ujít. Nowi s Plhusem již v týdnu mapovali trať a přinášeli právě ony již uvedené jobovky o jejím stavu. V pátek vyrazil již dopoledne na přejímku a slíbil podat mobilem zprávu, jak se věci mají. Já jsem hodlal vyjet až po návratu z práce spolu se Spacemanem. Jenom jsme s ohledem na stav  okolí tratí potřebovali koupit holínky. Ale zkuste je sehnat ve městě, kde se Morava nebezpečně blížila horní hranici břehu! Já je naštěstí sehnal,  Spaceman musel vzít zavděk staršími, které byly doma. Díky této štrapáci jsme vyráželi trochu později, než jsme předpokládali. Do Valmezu to zase není tak daleko, ale zapomněl jsem na slušně rozsekanou cestu. Za Valmezem jsme ještě trochu zakufrovali. Ať jsme dělali co jsme mohli, na dohodnutou vložku jsme dorazili až 30 minut po začátku. Tak jsme viděli jen posledních pár aut a bylo ptákách. Nacházíme se na trati první vložky, nazvané Lešná, na kraji vesnice Poruba. Trať v těchto místech je kousek takové „české“ šotoliny, která po krátkém stoupání vede přes místní farmu po neskutečně rozsekané cestě, plné velkých  hlubokých děr zalitých vodou. To ale zjišťujeme až při dalším průjezdu startovního pole.
          Zatím se k nám z trati vrátil Nowi s Šedivcem, kluci ze ŠRC a také Sagi se svým týmem. Čas do dalšího průjezdu  využíváme k přesunu naši Lancie do větší blízkosti trati a povídáním o všem možném, týkajícím se samozřejmě automobilových soutěží. Míjí nás doprovod s naloženou kitovou Felicií Tarabuse, kterého již na první vložce zradil motor. Problémy potkaly i Eddy Schlagera, vyjíždějícího již ze servisu se 120 vteřinovou penalizací. Před startovní rampou mu ještě začal stávkovat startér, takže žádná jízdní pohoda. Slovák Fecko, navigovaný soutěžáckým novicem Vickym zase řešila problémy s nefunkčním interkomem. Bambuškův Seat Ibiza Cupra je pro páteční den mimo hru pro  ohnutou pravou poloosu a poškozené rameno přední nápravy. Podobné problémy zastavují i Majera s Felicií. Rada učí závodit Alfu Romeo 147, ale zatím se mu moc nedaří. Ztrácí vteřiny díky slušně vyvedeným hodinám a navíc jeho motor trápí úniky oleje.
 

     Druhou vložku  Nouzov absolvují všechny posádky bez větších problémů.

Na třetí vložce definitivně končí mišák Eddy Schlagera kvůli poruše elektroniky. Kurka a Šašek prorážejí gumu,  Došek s Karlíkem odstupují po haváriích. Následuje přeskupení a servis ve Valmezu a vozy se opět řadí na startu čtvrté vložky, tedy té, na niž je očekáváme my a tlupa fotografů. Obouváme holinky, ale deštníky bohužel necháváme v autě. Vyhledat dobré místo a nepřijít přitom do styku se stříkající vodou a bahnem je naším hlavním úkolem již při průjezdu předjezdců. Začíná se stmívat a  zatahující se obloha hrozí deštěm. A už se k nám řítí Flídr s jediným wéercéčkem v podobě Octavie. A jede náramný trap, jako by ani cesta nebyla děravá, pokrytá blátem a plná vody. Dá se však říci, že tímto způsobem se kolem nás řítí dobrá polovina soutěžního pole bez ohledu na to, jde-li o velké mišáky nebo drobné Fabie či Felicie. Výborný výkon předvádí i Poláci Grzybek s Hondou Civic Type R a Boruta s Renaultem Clio Sport. Zahanbit se nedají ani vozy kategorie historik vedené třemi Opely Kadet pražského týmu, následované dvěma Škodami 130 L a pěknou Habartovou Škodou 120 S. Podotýkám, že je již naprostá tma a z nebe na trať i nám za krk tečou proudy deště. Jak je dobře deštníkům v autě! Na mnohých vozech přes přívaly vody z vrchu i zdola svítí do tmy rudé kotouče brzd. Průjezd je celkově o 10 minut kratší, protože ve startovním poli již chybí stejný počet posádek. Vydržíme až do posledního vozu a pak se vracíme k našim autům. Domlouváme se na návštěvě servisu v nedalekém Valmezu.

Mezitím na dalších dvou vložkách odstupují tři posádky (z toho dvě pro poruchu alternátoru – asi z přemíry vody). Brit Mitchell s cupovou Fabií je vyloučen pro vysoké překročení stanoveného časového limitu.

Do servisu, umístěného tradičně v bývalých kasárnách, přijíždíme v dostatečném časovém předstihu, takže si můžeme v klidu v pěkném bufetu vychutnat „dobrou brazilskou kávu“. Po příjezdu vozů obcházíme jednotlivá stání a sledujeme mechanické koncerty. Někde se jen dolévá a kontroluje, jinde se pilně šroubuje, vyklepává a vyměňují poškozené díly. Všechny vozy jsou pekelně špinavé, mechanici se je snaží alespoň trochu očistit. Pražské Kadety mají kupodivu motorové prostory naprosto čisté. Stojí seřazeny vedle sebe s otevřenými kapotami, takže můžeme pohledem srovnávat jednotlivé motory. Tenklův nový šestnáctiventil je výrazně širší, než původní motor. Vedle sídlí Habartova Š 120 S a jedna Š 130L. Jejich motorové prostory jsou naopak plné bláta. V půl jedenácté se rozhodujeme k návratu domů. Jímá mne děs z rozmlácené cesty potmě, ale nějak se tím docela dobře prokousáváme a za hodinku už lezem do kanfasu. Naštěstí se v sobotu startuje až po desáté.
 

           Sobotní dopoledne jsme opět v plné síle a včas na úseku před koncem druhé vložky dne, v pořadí již ale osmé, kousek od Lipníka nad Bečvou v dohledu hradu Helfštýna, podle nějž je také vložka pojmenována. Počasí je příjemné a slunečné, trať vede bahnitou polní cestou, plnou děr a vody, s okraji plnými řídkého hlubokého bahna. Již předjezdci naznačují, že to nebude nic jednoduchého. První se opět řítí Flídrova Octavia, následovaná Subaru Mikuláštíka a Vlčka a pak už to jde jedno za druhým. Silné čtyřkolky jedou levou táhlou zatáčku plynulým smykem dveřmi napřed. Doprovází je gejzíry bláta a vody, které jsou účinnější, než pořadateli nahonem postavené tyče s ochranným mlíkem. Mnozí diváci tak rychle přehodnocují vzdálenost svého postavení od trati. Grzybek se vyšplhal na velmi slušnou pozici v první desítce absolutně, Fabie vede Sedláček, Tenkl s Opelem je někde kolem 15. místa v absolutním pořadí. Do hry se v rámci superraly vrátily některé posádky. Bohužel už nejede Fecko s Vickym pro prasklou poloosu, Švidrnocha zradil motor. Levora s Fabií č. 30 přehání na rychlé rovině svoji snahu o co nejlepší čas. Výsledkem je výlet přední části vozu mimo trať do hlubokého bahna, zarputilý boj okolních diváků se zapadlým vozem i bahnem a značná časová ztráta. Navíc zadní část vozu trčí do cesty a brzdí další závodníky. A to vše asi 300 m před cílem vložky.

Následující devátou vložku pořadatelé v důsledku rozlití Bečvy zkrátili od startu o 2,3 km a také cíl se přesouvá o necelého půl kilometru blíže ke startu, aby se posádky vůbec na start vložky dostaly.

My využíváme krátkého časového úseku a jedeme do Lipníka na krátké občerstvení. Mezitím posádky absolvují přeskupení a servis. Před jejich příjezdem na „naši“ desítku jsme již opět v plném nasazení na téže trati jako dopoledne, jen na jiném místě a svítí na nás sluníčko. Ve startovním poli nám chybí  Mulačovo Subaru, které zůstává po poruše převodovky stát na trati této vložky. Stále vede suverén Flídr, ale svoji kůži nedávají lacino ani ostatní posádky. Je mi tak trochu líto techniky, která na rozbitých a bahnitých cestách plných vody musí dostávat pěkný nářez. Pokud hodlají diváci zůstat relativně čistí, musí stále pozorně sledovat jednotlivé vozy a jejich pohyb po trati, aby je nezasáhly mohutné gejzíry špinavé vody a  bláta. Některým se to však evidentně nepodařilo.
 

           Jedenáctá vložka zůstává i při svém druhém průjezdu ve zkrácené délce. Končí zde jediný vůz a to Tenklův Opel Kadet s novým nadupaným a drahým motorem. Všichni ostatní si již víceméně jen drží dosažená místa.

Přesouváme se opět do Valašského Meziříčí, kde hodláme navštívit cíl. Po cestě míjíme v protisměru zaparkovaný policejní vůz, který nás upozorňuje na to, že se asi měří. A taky jo! V následující vesnici stojí u hospody zcela nenápadná Octavia a na čenichu má bradavici. Míjím ji s ručičkou tachometru na 45. Přesto za první zatáčkou na mne startuje policista a ukazuje mi, že mám zastavit. Pak však ale mne i za mnou jedoucí Favorit posílá dále a snaží se zastavit třetí vůz v pořadí, nějakou dodávku. Dohadujeme se, že jim asi nefunguje komunikace, protože všechny tři vozy jsou zelené. Vydechnu a pokračujeme.

Na náměstí je již vše nachystáno k uvítání vítěze závodu Leoše Flídra a ostatních posádek. Na rampě postává pan Topolánek. Postupně se na ní vystřídá všech 35 posádek, které přežily všechny nástrahy dvoudenního závodu a  dovedly své vozy do cíle. Přestože z náměstí vedou čtyři ulice, vůz pana Topolánka i ostatních činovníků rallye si k odjezdu vybírá právě tu ulici, která je plně obsazena přijíždějícími soutěžními vozy. Vzniká tak chaotická situace nutící všechny posádky  hledat v úzké ulici místo na vyhnutí. Řidič politického lídra to řeší tak, že zapíná výstražné blinkry a jede polovinou svého Superbu po chodníku, plném přihlížejících diváků a dětí. Loučíme se s Valašskou rallye 2006 a v mysli se začínáme zaobírat dalším závodem, kterým bude 15. dubna další díl sprintu Agrotec Rallye v Hustopečích. Týden poté máme v plánu navštívit jednodenní šotolinový sprint v rakouském Weissenbachu.
 

  Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2006 / All rights reserved by .:CRW:. 2006