|
foto: Nowi (Panasonic
DMC-FZ20) / komentář: Newmen |
|
|
STRANA 1 /
STRANA 2
|
|
|
Suzuki - iris.hu Rallye 2005, Veszprém, Maďarsko
22. - 23 července 2005
Mistrovství Maďarska
Celková délka
trati: 345,90 km Počet sekcí: 6
Celková délka RZ: 134 km Počet RZ: 9
Počet přihlášených
soudobých vozů: 105 Vozů v cíli: 43
|
|
|
|
|
|
|
Horka, prachu a létajícího kamení, ale také deště a
stříkajícího bahna jsme si bohatě užili na dalším závodě maďarského
mistrovství, který se jel v blízkém okolí maďarského města Veszprém. O
návštěvě tohoto podniku jsme začali uvažovat již vloni bezprostředně po
budapešťské rallye, která nás povrchem trati zklamala. O pískových vložkách
a terénních skocích u Veszprému jsme toho slyšeli tolik, že jsme se rozhodli
osobně si zajet prohlédnout tamější lokality.
Do Maďarska se vypravily dva vozy. Odjezd byl dohodnut
na čtvrteční podvečer, protože v pátek brzy ráno byl na pořadu shakedown a
těsně po obědě dvě vložky: Prolog a Superspeciál. Na cestu se vydaly dvě
skupiny. Část kroměřížské výpravy v počtu dvou členů přibrala ještě na
palubu Lancie brněnského „Šedivce“.
Nowi pohrdl rodným vozem a přidal se ke zlíňákům, kteří opět osedlali
turbodieselový VW Transporter. Vzhledem k rozdílným místům startu bylo
dohodnuto, že se sejdeme za Bratislavou na slovensko – maďarském přechodu.
Od rodného domu jsme se odpíchli něco málo po půl sedmé večer. Naše cesta
po vyzkoušené a ověřené trase Kroměříž – Kyjov – Hodonín – dálnice do
Bratislavy – hranice s Maďarskem probíhala svižně a bez problémů. Před
Hodonínem na benzínce OMV jsem koupil slovenskou dálniční známku. Trochu
jsem trnul, jak se na hranicích budou tvářit na můj pas s platností do 31.
7. 2005, ale zatím nikdo nic neříkal. Na dálničním úseku jsme zaregistrovali
několik objektů (asi motorestů), které vypadaly, že nefungují a delší dobu
se o ně nikdo nestará. Průjezd Bratislavou už mám nacvičený, v podvečer byl
provoz mírný, takže po chvíli upalujeme po nové téměř rovné cestě směr
hraniční přechod. Bezprostředně za přechodem zastavujeme na parkovišti a
SMSkou zjišťujeme, kdeže jsou hoši ze Zlína. „Jsme třicet km před
Bratislavou“ zněla odpověď. No potěš, to budeme pěkně dlouho čekat, než se
přivalí. Trvalo to celkem třičtvrtě hodiny, než se u pohraniční budky
objevuje bílý Transporter. „Jedeme v pohodě a na úsporu nafty“, odpovídají
se smíchem na naše zdvižená obočí. Takže cigaretka, napít se, navštívit WC a
pokračujeme. Ale pozor, maďarský celník je hbitý a ostražitý a upozorňuje
mne na délku platnosti mého pasu. Kývám, že o tom vím a ukazuji, že za dva
dny opět vypadnu. „Tak servus“, loučí se s námi úředník s úsměvem.
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
Okolní krajina se již zcela ponořila do tmy, takže
budeme muset dávat dvojnásobný pozor na křižovatky a odbočky. Těsně
před začátkem placené dálnice sjíždíme doprava směrem na Szombathely
a vzápětí odbočujeme na Győr. Cesta je ve slušném stavu, měsíc svítí
jak rybí oko, provoz je slabý, takže dálková světla a ručička se
drží na 100 km/h. Střídáme se ve vedení, protože výše posazená
světla Transporteru jsou v zrcátkách dost nepříjemná. Zlíňáci zrovna
vedou, když registrujeme, že cesta začíná stoupat. To je na
maďarskou rovinu zážitek dost neobvyklý. A cesta nejen stoupá, ale
také počet zatáček je čím dál vyšší. Ještě se k tomu přidává
železniční trať, kterou přejíždíme nevím už pokolikáté. Vlevo spíš
tušíme, než pořádně vidíme, zříceninu hradu Czésnek (čti Česnek :o).
Konečně jsme na vrcholu a následuje stejně prudký sjezd, opět silně
prošpikovaný zatáčkami a nezbytnou železnicí. Ale každý kopec má
svůj konec a my se vynořujeme ve vesnici, ze které jsou již vidět
světla Veszprému. Ještě pět minut a dorážíme k prvnímu kruhovému
objezdu. Tak teď bude řada na Plhusovi a jeho navigačních
schopnostech, zda nás dokáže dovést do místa budoucího servisu a
našeho prvního nocování. K jeho chvále nutno říci, že po několika
drobných kufrech se mu to perfektně podařilo. Přiznám se však, že
technický stav cesty, po které jsme tam přijížděli, mne o správnosti
směru ani trochu nepřesvědčoval. Již zdálky vidíme zevnitř osvětlený
velký bílý stan a po chvíli u něj zastavujeme. Stan hlídají dva
černě oblečení pánové, kteří na dotaz, jestli můžeme v okolí
přenocovat pod stany, odpovídají kladně. Za pár minut se již tyčí
naše tři stany a následuje lehká večeře. Zatímco probíráme zážitky
z dnešní cesty a kujeme pikle na zítřek, Plhus s Mikem odchází na
obhlídku nedalekého místa servisu. Za chvíli jsou však zpátky,
protože je nekompromisně vykazují černí šerifové. Ještě pivko a
jdeme na kutě! Budíček bude v šest. Podle časového harmonogramu
začíná v sedm hodin shakedown. Nemělo by to být daleko. Tož teda
dobrou noc, je půl druhé! A sakra, uchází mi matračka, to budu ráno
spát na zemi. Taky že jo.
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
Probouzíme se do lehce podmračeného rána, je však
teplo. V nedalekém servisu začínají pomalu přibývat doprovodné vozy
s vleky, na kterých trůní závodní krasavci. Jak je v Maďarsku
zvykem, je pole velice pestré. Benik, Herzig a Vizin mají Focusy WRC, další
posádky sedlají Škody Octavie WRC. Butorovi mechanici již
nastartovali Citroën Saxo S1600 a zvuk je to nádherný. Poměrně velké
zastoupení mají tradičně Mitsubishi v podobě Lancerů různých
evolucí, samozřejmě nesmí chybět stále populární Lady, mimo jiné i
v provedení VFTS. Rakušan Polesznig opět přivezl svoje historik
Porsche a vidíme tu dokonce i jednoho Trabanta. Z loňska dobře známá
posádka, která vodila po tratích Escorta ve velmi civilní podobě
včetně zadního sedadla a potahů, si letos dovezla Lancii Deltu HF.
Honza s Plhusem začínají svůj tradiční lov podpisových karet a my se
potulujeme po stále se rozrůstajícím servisu. U mnohých týmů jsou
nachystány plakáty, jinde rozdávají basebalové čepice a trička. Také
tu krásně voní káva (my jsme si zapomněli kafe a vařič vzít) a
čerstvě grilované maso. No ale doba pokročila a my se budeme muset
přesunout na místo shakedownu. Ten proti rozpisu začíná až v osm
hodin. To asi aby se posádky dobře vyhajaly. Zapomněl jsem říci, že
kromě prologu, superspeciálky a vložky u superspeciálky, se vše
ostatní odehrávalo v bezprostřední blízkosti Veszprému,
severozápadně od města v bývalém vojenském prostoru. Trať vedla po
šotolině naprosto jiného typu, než která se nachází na soutěži
v okolí Szombathely. Cesty jsou hodně prašné a my museli dobře
sledovat, odkud fouká vítr, abychom se nedostali do hustých
prachových oblaků. Ostatně na některých fotografiích je vidět, jak
vozy některých jezdců zvedaly neprůhlednou záclonu prachu. Trať
shakedownu nebyla shodná s žádnou vložkou. Vozy se na ni vydávaly
postupně zhruba s jednominutovým odstupem, takže bylo pořád co
sledovat. První průjezd byl většinou pomalejší, aby si posádka trať
prohlédla a osahala. Potom už to byl pěkný fofr. Počasí se postupně
změnilo a začalo pálit sluníčko. Shakedown končí po třech hodinách.
Všimli jsme si, že některé posádky se jej vůbec nezúčastnily,
protože po jeho skončení ještě stále přijížděly některé doprovodné
vozy.
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
Lehce jsme poobědvali a nastal čas přesunu na trať
prologu a superspeciálky. Toto místo se nacházelo jižně od Veszprému.
Při příjezdu do areálu jsme byli odchyceni pořadateli a zaplatili
jsme za vstupenku 1.500 HUF za osobu. Pak jsme se přesouvali
v nekonečném zástupu aut až do blízkosti okruhu. Zjistili jsme, že
jedeme po trati zítřejší vložky. V kopcovitém terénu se nám podařilo
zaparkovat pod stromem, takže jsme měli auto ve stínu. Vzhledem
k pálícímu sluníčku to bylo móc dobře. Trať prologu byla postavena
jako uzavřený okruh se dvěma souběžnými dráhami v délce 1 km. Celý
areál je situován na mírném svahu a ke střídání okruhů pořadatelé
využili starý kamenný most. Střídala se šotolina s úplně novým
asfaltem a také tu byly pěkné terénní skoky. Na výjezdu na
asfaltovou vozovku byla trať rozdělena betonovými přepážkami, které
se v průběhu závodu pro některé rozdivočené posádky ukázaly být
doslova tvrdým oříškem. Uprostřed trati trůní obrovská obrazovka, na
které se zatím střídají doslova do zblbnutí dvě reklamy. Jedná známá
se slonem a indickým Hindustanem Ambasador na Peugeot 206, druhá na
T-Mobile. Při vlastním závodě se zobrazují záběr čtyř kamer, které
porývají celý areál. Vozy absolvují prolog i superspeciálku celkem
čtyřikrát tj. 8 okruhů.
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
První vozy vyjíždí na trať v 13:03 hodin. Zvláštním
specifikem je, že vozy startují od konce startovní listiny, jedou
vždy dva najednou a superspeciál se jede ihned pro projetí cílem
prologu, na stejné trati a ve stejné délce. Šedivec bleskově spočítal
počet přihlášených, porovnal s délkou průjezdu obou vložek a vyšlo
mu, že se tady zdržíme asi do 21. hodiny. A to určitě, protože
chceme vidět špičku s WéeRCéčky. Tím také bylo řečeno, co budeme
celé odpoledne dělat. Startujeme a na trati je Porsche a proti němu
Trabant 601. Je to jak David a Goliáš. Trabík samozřejmě není pro
silné Porsche adekvátním soupeřem, ale posádka nechce dát svoji kůži
zadarmo. Jízda Trabanta diváky doslova rozpaluje, protože někde auto
letí kousek nad zemí a zatáčky projíždí plynulým powerslidem.
Následující Lady předvádějí stejně nádherné, krev rozpalující
kousky. Audi S2 Coupé se na trati doslova trápí, protože mu
viditelně vadne motor a z výfuku se valí čím dál tmavější dým.
Přemísťujeme se z úseku u skoků do ostré pravé zatáčky v kopci na
šotolině. Tady je zvláště dobře vidět umění jezdců se sovětskými
vozy, kdy ani v táhlém smyku neubírají plyn. Abych ale někomu
nekřivdil, tak musím říci, že se snaží všechny posádky. Mnozí jezdci
mohou být rádi, že už přijíždí do cíle, protože se kolo od kola více
rozohňují a mohlo by to skončit havárkou.
Opět měníme divácké místo a jdeme ještě výše do
kopce nad asfaltku, kde vozy ostře odbočují doprava mezi betonové
přepážky. Výhodu má posádka jedoucí vnější stopu, protože na výjezdu
má vlevo pouze měkkou travnatou příkopu. Ti uvnitř jsou na tom
trochu hůře. První to zjišťuje posádka tmavě zelené Hondy Civic VTi,
která předním nárazníkem posouvá beton asi o 15 cm. Je však schopna
pokračovat dál. Jak je blok těžký je vidět z toho, že 6 pořadatelů
má co dělat, aby jej vrátili do původní polohy. Méně štěstí má
posádka Suzuki Ignis s číslem 83, která blok trefuje levými koly.
Při pokusu o rozjetí jí upadává zadní kolo i s brzdovým bubnem.
Zastavuje vpravo mimo dráhu přímo před fotobuňkou. Pořadatelé
vyčkávají, až zbylá posádka vložku dokončí. Pak povolávají sanitu,
která nepojízdný vůz bere na lano a za ohromného kvílení svých
pálených předních gum a s vyvráceným levým předním kolem Ignisu jej
odtahuje mimo závodní trať. Opět se opakuje namáhavá práce
pořadatelů s vrácením bloku na původní místo. Vše je v pořádku, jede
se dál. Posádka Hondy Civic Type-R (ex Kačenka Trojanová) nás po
delší časové pomlce míjí s ulámanými zpětnými zrcátky a rozbitým
předním sklem. Někde prodělala kolostřešní kombinaci. Abychom se
nenudili, tak v jednu chvíli se obloha zatáhne, otočí se vítr,
teplota klesne a spustí se prudký déšť. Na tom by nic nebylo,
kdybychom neměli deštníky v autě. Takto nám začínají promokat
trička, takže rychlou chůzi měníme na běh k autu, kde přečkáváme
největší liják. Po dešti měníme trika, pro jistotu si bereme lehké
větrovky a vracíme se zpět na trať. Přestalo se prášit a trať je
obzvláště na asfaltu pěkně kluzká. Na výkony jezdců to ale nemá
žádný vliv. Postupně nás míjejí posádky s mišáky, začíná se pomalu
stmívat a to je znamení, že už brzy uvidíme soutěžní maďarskou
špičku.
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pokračování....
|
|
|
Všechna práva vyhrazena .:CRW:.
2005 / All rights reserved by .:CRW:.
2005 |
|
