foto: Nowi (Panasonic DMC-FZ20)  /  komentář: Newmen

STRANA 1 / STRANA 2

     První WRC je Michnova Octavia, která jede proti ačkovému Mitsubishi Dávida Botky. Souboj je více méně vyrovnaný. Následují bratři Kakusziovi s Volkswagenem Polo S1600, známí i ze startu na Barumce. Jedou proti Turánovi s áčkovým mišákem. Honza mne upozorňuje, že kousek od nás závodu přihlíží jezdec Aschenbrenner, jezdící pod zkratkou „Asi“. Takže na trati jej neuvidíme. Napadá mne, jestli to nemá souvislost s jeho vyloučením po závodě v Szombathely.  S dalším mišákem startuje rovněž u nás známý Gergely Szabó, proti Vizinovi. Ten pilotuje Focus WRC od zlínského JM Engeneeringu. Je to tentýž vůz, se kterým jel na Kopné Valda mladší. Stejně jako jemu i Vizinovi při startu do vložky vůz „chcípne“ a než se jej podaří nastartovat, uplyne hodně vteřin. Přesto se Vizin nevzdává a snaží se alespoň něco ze ztráty stáhnout. Vozy jezdí s rozsvícenými světly, protože se pod tmavými mraky rychle stmívá. Na autech jasně svítí do červena rozžhavené brzdové kotouče. Následuje dvojice Hideg na Mitsubishi a Bútor s Citroënem Saxo S 1600. Mišák má mírně navrch, projevuje se nevýhoda dvoukolky. Když vidíme na startu Peugeot 206 WRC Jánose „Janiky” Tótha mladšího a Octavii WRC Tagaie, je jasné, že se Kiss se svým postarším Hyundai Accentem na trati neobjeví. Tagaiovi jeho vůz nejde bez problémů. Vypadá to na poruchu řazení, ale absolvuje oba povinné okruhy a postupuje do příštího dne. Snad mechanici závadu odstraní. Čekají nás poslední dvě dvojice. Je také téměř 21:00 hodin a máme toho za celý den plné kecky. Nevzali jsme si z domu skládací židličky a nohy se důrazně hlásí o odpočinek. A už nastupuje Herczig s Focusem WRC proti Spitzmüllerovi (Maďaři mu pěkně říkají „Spici“), který krotí Toyotu Corollu WRC.
     Poslední dvojicí dne je loňský vicemistr Benik s Focusem WRC a Tamás Turi s Octavií v opatrování Profiko Teamu. Benik asi 150 metrů po startu při nájezdu doprava na most přehání rychlost a jeho vůz se snaží úzký most projet bokem. Naštěstí zastavuje, vůz srovnává a pak pokračuje. A čas samozřejmě běží. Po průjezdu prvních dvou zatáček z kopce mu vůz čelem proti nám „chcípne“ a jezdec se několikrát marně snaží o nastartování. Laboruje se světly a motor ne a ne chytit. Turi mu mizí na vzdálenost téměř poloviny okruhu. Asi na pátý pokus se daří vůz nastartovat a Benik vyráží na stíhačku. Ale ztráta je příliš velká. Poslední průjezd a masy diváků se vydávají ke svým vozům. Na parkovištích se masy lidí mění na nekonečné fronty vozidel. Protože jsme čekali na zlíňáky, kteří však odešli jinou cestou, dostáváme se k autu mezi posledními. Nevadí, alespoň první nával vozů pomine. Než dorazíme na rychlostní komunikaci, poskakujeme doslova po metrech. Pak už to jde dobře. Domluva zní – zastávka na benzínce alespoň na kafe. Já jsem ve Veszprému byl již loni při dovolené, takže průjezd křižovatkou u Tesca je pro mne brnkačka. Zato vepředu jedoucí zlínský vůz volí špatnou trasu a mizí směrem do města. My zastavujeme u pumpy a vyhlížíme druhé auto. Po necelých pěti minutách se objevují. Vzápětí u nás přistává Favorit třetí posádky ze Zlína, pilotovaný Sagim s Vickym s dalšími dvěma členy. Jdeme si dát kafe a já opět vítězím, když volím double a mám za 120 HUF plný kelímek. Ostatní mají ze 100 HUF poloviční dávku. Začíná se rozvíjet debata o dnešních zážitcích, ale je nutné dopít kafe, dokouřit a jedem nocovat. Vracíme se tam odkud jsme ráno vyjeli. Stavíme stany a zjišťujeme, že okolí je víc zamlíkované než tomu bylo ráno. Probíhá večerní hygiena, lehce večeříme a doháníme ztrátu tekutin. Všichni  toho máme plný zuby, takže první zalehává Šedivec a my s Honzou brzy následujeme. Kluci z Favoritu je čiloučcí, otvírají vínko a s Nowim a Plhusem rozvíjejí nekonečnou diskusi na téma stav rallye, její současnost a budoucnost. Jejich monotónní hlasy ohromně dobře uspávají …..
    

     Do sobotního rána nás probouzí také hlas, ale maďarského pořadatele. Vysvětluje nám, že jsme na vložce a nemůžeme tam kempovat. Takže umýt, posnídat, zrušit tábor a vozy přemístit blíže k servisu. To ještě netušíme, že díky svému umístění jsme unikli dalšímu placení. Posádka Favoritu má označení TISK, takže pronikne všude zdarma a bez problémů. Obloha se zatahuje a začíná pršet. To je špatné, protože máme jen jeden deštník. Snad se to do osmé vybere. Sedíme v autech a hoši podřimují. Já mám na kolenou startovku a protože vidím na výjezd z UP, sleduji, kdo dnes bude pokračovat. Listina je dost děravá. Bohužel na místě zůstává i dravý Ford Puma S1600. Devátá se přiblížila, déšť téměř ustal, tak vyrážíme na trať vložky, která je v dohledu od servisu. Včera prach a horko, dnes bláto, dusno a drobné mžení, které přechází v déšť a opačně. Posádkám, ale ani početnému davu divákům, není co závidět. Z místa kde stojíme vidíme na start vložky a na část trati. Vidíme také na místo, kudy jsme včera přijížděli. Okolní pole se změnila na jedno velké parkoviště. Vozy předjezdců na blátě pekelně kloužou, obzvlášť když přejíždí ze šotoliny na asfaltové úseky. Vložka má celkem 22 kilometrů, takže na prvního jezdce si musíme trochu počkat. Na trati jsou již první čtyři ostré vozy, když nás Plhus upozorňuje, že v dálce pod lesem jsou vidět blikající majáky. Taky si uvědomujeme, že již chvíli nestartují další vozy. Kolem nás do cíle posléze projíždí Turi s Octavií, po delší době  Spici a tím chybějícím je Benik. Až později jsme se dozvěděli, že svého Focusa údajně utopil v brodu. Obáváme se zrušení vložky, ale po chvíli se kolotoč vozů dává opět do pohybu. Někteří jezdci své vozy jen těžko udržují na trati, zatáčky jsou jim úzké a zjistit, která posádka nás míjí je pod nánosem bahna velice obtížné. Nowi je lehce znechucený z promočených bot a kalhot. Karta jeho digitálu se stále plní dalšími záběry. Jen ho trochu mrzí, že nebude mít záběry s prachovými vlečkami.
     Mezitím se zlínská skupina rozhoduje v důsledku špatného počasí a promočených bot, že zatroubí k odjezdu. Nowi souhlasí, Plhusovi se nechce, ale podřizuje se. Tak kluci ahoj. Měníme divácké místo. Bohužel i v Maďarsku se najdou bezohlední diváci, kteří si i s deštníkem stoupnou přímo před vás a vůbec je nezajímá, že přes ně nevidíte. Úsek, na který jsme se postupně přesunuli,  je ostrá zatáčka po nájezdu na asfalt ze šotolinového úseku. Zde se nachází pořadatelská výjimka v podobě dvou pánů, kteří sice mají přes asfaltku natažené mlíko, ale s výjimkou svých známých vyžadují po všech divácích, aby stáli další dva metry od mlíka. Že jim na výjezdu ze zatáčky u asfaltu, kam se smýkají zadní části vozů, stojí jiní diváci je však vůbec nezajímá. Ale je to opravdu výjimka, protože jinak jsou pořadatelé velmi slušní a diváky zbytečně nebuzerují. Je také pravdou, že diváci rozumně udržují bezpečný odstup od trati. Možná má na to vliv létající bláto. Přestože s sebou nemáme startovní listinu (v mokru by se nám asi písmo rozmočilo), pozorujeme, že počet vozů proti včerejšku klesl. Stejně jako v Szombathely se do první poloviny startovního pole opět prodraly dvě Lady. Když se na startu objevuje Trabant, nevydržíme s Plhusem a postoupíme k mlíku, abychom posádce zamávali. Okamžitě na nás startují oba pořadatelé, ale to už nás vůz míjí a my pak odcházíme do servisu.
 

     Už zdálky vidíme některé vozy uložené na podvalnících a nachystané k odjezdu. Technika holt těžké podmínky nevydržela. Větráme auto a obědváme. Po otevření vepřovky mi otvírák padá mezi přední sedadlo a tunel a při pokusu o jeho vytažení končí až pod kobercem. Pro jeho vylovení bych musel rozebrat část auta, takže když Spaceman dostane chuť na lunč, má smůlu a musí vzít za vděk sekanou. Při jídle ostřížím zrakem sledujeme dění v okolí, abychom neprošvihli dobu návratu prvních vozů z další rundy.
     Do servisu přijíždí postupně vozy z vložek, řadí se před hodinami a bláto na nich se dá počítat na kila. Mišák Krisztiána Hidega nese stopy převrácení přes střechu, přední kapota Lady je divně vzpříčená a drží jen na jednom úchytu. Jediný Golf Kit Car je už taky mimo hru. Spaceman získává další karty a na některé si doplňuje podpisy. Daří se mu získat i podpis Asiho, který se po servisu pohybuje a po chvíli čekání i bratrů Kakusziových. V jednom z mužů, který vystupuje z doprovodného vozu a maďarsky pokřikuje na posádku poznáváme slovenského jezdce Jozefa Béreše staršího. Den se mezitím přehoupl do své druhé poloviny. Vydáváme se opět na vložku, tentokrát na úplně jiné místo, odkud je vidět až ke vzdáleným lesům. Vozy projíždějí za námi, pak nás míjejí a odjíždí do vzdálených partií. Slunce už zase jede na plno, bláto trochu oschlo a šotolina není tak těžká. Přesto mají obzvláště dvoukolky co dělat, aby se ze závějí na okraji cesty vyhrabaly. Dvoudenní záběr se na nás začíná naplno projevovat a stále častěji mne se Spacemanem přepadá klimboš posilovák. Šedivci je hej, protože pobíhá s foťákem. Rozhodujeme se, že by bylo dobré říci „na shledanou příště“ a zamířit domů. Po příchodu k vozu využíváme posledních zbytků vody a smýváme pot.
 

     Při odjezdu využíváme cesty, po které přijížděly do servisu posádky. Před námi jede doprovod s Polesznigovým Porschem na vozíku. Cesta je úzká, co chvíli jede někdo v protisměru nebo nás předjíždí soutěžní vozy, spěchající na další vložku. Nestačíme se vyhýbat. Na levé straně v protisměru stojí opuštěně v příkopě několik odpadlých vozů. Ale už jsme ve známé vesnici, odbočujeme vlevo na hlavní a začínáme stoupat na vrchol pohoří Bakony. Tak se totiž jmenuje ten kopec, který nás překvapil v čtvrteční noci. Za denního světla si prohlížíme pěknou okolní krajinu. Zastavujeme na parkovišti naproti zřícenině hradu Csesznek, kterou někdo opravuje. Naopak ruinu „novostavby” hotelu na protější straně silnice neopravuje nikdo a zřejmě ani nezabírá německy psaná tabule, nabízející její prodej. Majestátně vypadá i rozsáhlý objekt s kostelem zvaný Pannonhalma. To už se pomalu blížíme k městu Győr, kde je plánována zastávka na prohlídku historického centra a na kávu. I když jsem tu byl vloni o dovolené, trošku se zamotáme, ale pak se naštěstí zorientuji a místo k parkování nacházím. Vystupuji z auta a začíná mne dost bolet hlava. To bude peklo, protože prášky už došly. Dalším peklem jsou černé mraky, které se nad město pomalu přisouvají. Přesto si bereme deštník a vyrážíme do víru města. Historická část oba mé společníky nadchla. Šedivec fotí. Procházíme jednou z hlavních ulic a míjíme několik zahrádek, kde lidé sedí, popíjejí kávu a čtou noviny. Taky si asi někde sedneme. Na dalším rohu je pěkná kavárna, ale jdeme ještě dál. Vtom dopadá jedna, druhá, třetí velká kapka. „Zpátky do kavárny a během”, zavelím a vyrážím. Na obloze jakoby se otevřelo stavidlo. Svým úprkem vyplašíme dva venčící se jezevčíky a vbíháme do kavárny. To teda bylo o fous. Mladá servírka neumí anglicky a pořád na nás mele maďarsky. Tak jí svůj požadavek ukazujeme v nápojovém lístku. Sedíme u kávy a sledujeme otevřenými dveřmi liják na ulici. Po dešti a kávě se již vracíme přímo k autu a pokračujeme na hranice. V duchu si ještě představuji trasu a kilometry, které mám před sebou s bolavou hlavou. Trošku nás pobaví místní matador, který nás v devadesátce předjíždí s Ladou a na zahrádce má umístěný dlouhý dřevěný žebřík.
     Jinak vše probíhá bez zádrhelů, na přechodech nás nikdo nezdržuje, což se nedá říci o posádkách několika rumunských vozů. Po sjezdu z dálnice u Břeclavi neodbočuji jako vždy na Hodonín, ale mířím do Břeclavi. Hledám lékárnu. Spaceman mne směruje k nemocnici, kde také konečně kupuji chybějící léky. Honem jeden prášek! Ještě tankujeme, dávám si ručník kolem krku a už nic nebrání poslednímu úseku cesty. V průběhu cesty mne bolení hlavy opouští. Před rodnou chalupou zastavujeme v 22.15. Šedivce ještě čeká cesta do Brna. Nowi je doma od půl osmé a zpracovává na počítači fotky. Věci z auta vypakujeme až ráno. Sprcha a šup do postele.

     Příští zahraniční výlet bude 21. Jutta Gebert Memorial v Brücku an der Leitha v Rakousku nebo-li Sprint u Harraha 2005 – to je další pěkná šotolina.
 

     
     Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2005 / All rights reserved by .:CRW:. 2005