foto: Nowi (Panasonic DMC-FZ20) / komentář: Newmen

Evropský pohár v rallye
Mezinárodní mistrovství Rakouska v rallye

Celková délka trati: 662,87 km            celková délka RZ: 255,51 km 

Pátek 28. 10. 2005:  5 sekcí, 8 RZ – 129,18 km
Sobota 29. 10. 2005:  3 sekce, 9 RZ – 126,33 km

 Počet převzatých vozů: EP 39, MMR 108
Počet vozů v cíli: EP 12, MMR   45

     Rok se sešel s rokem, podzim se přehoupl do své druhé poloviny a s příchodem konce  října jsme se začali chystat na naši, v pořadí již pátou, návštěvu OMV Rally Waldviertel. Z předchozích návštěv jižních sousedů jsme si vždy dovezli perfektní sportovní zážitky, vraceli jsme se spokojeni a dobře naladěni z bezchybně fungující organizace rallye. Předpověď počasí vycházela na toto období rovněž příznivá, takže se dalo čekat, že nezmokneme, za krk nám nebude padat mokrý sníh  ani nám mráz nezabalí auto do bílé jinovatky. Toto všechno jsme již při předchozích návštěvách zažili. Týden před výletem jsem telefonicky na osvědčeném místě ve Znojmě zajistil ubytování, vyměnili jsme eura, vyřídili cestovní pojistky a nic již nebránilo v cestě. Naše skupinka, včetně kamaráda Pepy, čítala čtyři účastníky. Zlínská výprava nejprve hlásila také čtyři členy, pak tři a nakonec zbyl pouze Plhus a Mike, který tradičně osedlal WV Transportér TDi. Aby jim nebylo smutno a my se v Lancii nemačkali, přisedl k nim v pátek ráno Nowi a vyrazili jsme směr Znojmo – Horn – Waidhofen a. d. Thaya – lesy v těsné blízkosti jihočeského Chlumu u Třeboně. Ranní ubytování ve Znojmě proběhlo bez problémů, takže za čtvrt hodinky pokračujeme po známé trase, kterou jsme téměř celou absolvovali v lednu při cestě na Jänner rallye.

     Rakouské cesty mají výborný povrch a na jejich značení jsme si už po letech zvykli. Plhusovi to ale bez mapy a plánků bylo houby platné, takže těsně před příjezdem na první páteční vložku kapánek zakufroval. My jsme si dovolili přejet z původně vyhlédnutého úseku druhé vložky na jiný, který se nám zdál být zajímavější. K trati jsme dorazili souběžně s vozem prvního předjezdce, kterým byl Stohl senior. Námi vybraný úsek byl rychlý průjezd lehké pravé zatáčky přes mírný horizont s malým nakopávákem na 100%ní šotolině. Ostatně zapomněl jsem říci, že páteční vložky byly na 75% povrchu kryty pravou šotolinou a nejednalo se o špinavý nebo rozbitý asfalt! Mezitím nás míjejí další předjezdci a my s překvapením registrujeme, že jako předjezdec jede i rumunský exmistr Constantin Aur a také D. Claudiu, kteří figurují ve startovní listině evropského poháru, kterou držíme v ruce. A to ještě netušíme, že neuvidíme Petáka s mišákem, Jávu Jávoše, Plška, Neumanna ani Turečka. Rovněž chybí Slovák Vlasatý, Bičák a Řeřicha. Startuje tedy pouze 22 vozů. Ale i bez těchto posádek se jede velká střelba. První se kolem nás mihne Stohl junior, za ním Tibi Cserhalmi, následuje slovinský mistr Andrej Jereb a náš Štajf – oba na Subaru Impreza STI Spec. C. Zatím již dorazili i zlíňáci, takže jsme kompletní. Hledáme vhodné místo k dívání tak, abychom se cítili bezpečně, protože vozy se na nakopáváku neklidně vrtí. Jejich rychlost a klouzavý povrch nás trochu zneklidňují. Nowi mezitím získal několik záběrů a mizí s Plhusem v blízkém lese. Mladý Slovák Riečica, navigovaný zkušeným Jardou Novákem se nenechává od starších mazáků zastrašit. Ruce nad hlavu nám zvedá svým průjezdem s kitovou Felicií Brynda. Ani další čeští jezdci Dukát, Hozák a Přibil se nenechají zahanbit. Skupinu vozů EP uzavírá malý Fiat Cinquecento rodinného týmu Schmidtů.
 

     Mezitím se vrací Nowi s tím, že kousek dál v lese je pěkné technické šotolinové esíčko, takže se před další skupinou přemísťujeme. Ten úsek je fakt dobrý. První své umění předvádí „Mundl“ Baumschlager s Mitsubishi Carisma Evo VIII, následován Gaβnerem a Mörtlem na Lanceru Evo VI. Vzápětí kolem nás prolétne Štěpán Vojtěch s jediným WéeRCéčkem dnešního dne. Doppelretier s Octavií WRC se neobjevil. Postupně nás míjí téměř celá rakouská špička. Mišáky střídají kitové Golfy IV, Subaru, jede náš starý známý Willi Polesznig s Porsche 911, Schrott na Lancii Delta Integrale Evo 3, maďarský jezdec Atilla Rongits s Ladou VFTS a mnohé další posádky na vozech současných i zařazených do kategorie Historik. Poprvé, ale také naposledy, vidíme Renault Megane Maxi Kit maďarské posádky. Průjezdy jsou různé, ale zcela nás dostávají až tři němečtí jezdci, pilotující švédské taxíky Volvo 240, 740 a 744. Co s těmi velkými, těžkými „tanky“ předvádí, nad tím zůstává rozum stát. Řítí se úzkou lesní cestou a zatáčky projíždějí rozevlátým smykem, jako by jeli po širokém hladkém asfaltu. Tato auta také uzavírají první rundu. Po krátkém nahlédnutí do časového rozvrhu se rozhodujeme, že zůstaneme i na druhý průjezd (tedy vložku č. 4), ale posuneme se dál do lesa. Tento úsek je rychlejší, ale technický výjezd ze série zatáček působí mnohým jezdcům hodně potíží. Pokouším se zachytit pár průjezdů do digitálu, ale světelné podmínky nejsou moc vhodné, mé zkušenosti jsou malé a záběry jsou lehce rozmázlé. No nic, nechám to na Nowim.

     Všechno má svůj konec, takže zpátky k autům a hurá na další vložku. Transportér se nám opět někam ztratil, takže jedeme sami. Při příjezdu na vybrané místo se nemůžeme zorientovat a přestože vidíme mlíko u asfaltové trati, snažíme se najít podle plánku šotolinový úsek. Ani netušíme, že nás pobaveně sleduje druhá část výpravy, která se před námi neúspěšně pokoušela o totéž. Nakonec končíme na hromadě hlíny uvnitř pravé zatáčky na asfaltu, pokrytém pěkně velkými šutry z makadamu. No potěš, to je úsek na „dělání gum“ (nikdo tu gumu naštěstí neprorazil). Soutěžní vozy jedou jak k ohni, ale klesající sluníčko a studený vítr nemilosrdně ukazují, že zima je za dveřmi.
 

     Šero a zima nás také nakonec vyhánějí před koncem vložky a my míříme do servisu, který je umístěn severozápadně od Waidhofenu na nějakém malém letišti. S posledními zbytky světla se nám daří jej nalézt. Na kraji plochy odstavujeme auta a jdeme ke stáním. Postupně začínají přijíždět první soutěžní vozy. Mnohé nesou stopy po setkání s předměty mimo závodní trať. Riečicovi maďarsky mluvící mechanici prohlížejí zadní nárazník, který jeho Subaru táhne za sebou jako vlečku. Walter Kowar svému mišákovi také pěkně pocuchal pravou přední část. Lepící pásky budou mít co dělat. Bohužel na 8. vložce skončil po technických problémech Tibi Cserhalmi. Spolu s ním odstoupilo z EP ještě dalších pět posádek. Ještě větší odpad je v rakouské mistráku. Plhus se Spacemanem usilovně loví jezdecké karty a já s Pepou pomalu procházím celý servis, roztažený po celé délce letištní plochy. Šero houstne, všude běží elektrocentrály a začínají se rozsvěcet lampy v jednotlivých stáních. Někde je již vidět, že mechanici souboj s technikou prohráli, jinde jsou připraveny brzdové elementy, části náprav a mnohé další díly. Tady se ještě bude montovat. Přijíždí Štěpán Vojtěch a nese se zvěst, že má problémy s brzdami. Tak proto si nevyšlápl na Baumschlagera. Maďarský Renault Megane Maxi Kit stojí v servisu a na zadním okně se skví nabídka k prodeji. Na podvozku přivážejí mechanici mišáka Wittmanna jr. Tak tady byla také nějaká kolostřešní kombinace na 8. vložce. Možná je toho ještě více, ale čas pokročil, tma by se dala krájet a chlad je taky dost vlezlý. Takže honem do vozů, zatopit a pro dnešek adieu Rakousko.

     Ve Znojmě si ještě zajdeme na pikantní večeři do známé hospůdky, která se hochům z druhé party zdála na první pohled přeplněná. Navrch dáme dva – tři Hostany a fofrem na kutě! Je skoro půlnoc a ráno budeme vstávat v 7.
 

    
     V sobotu přesně v sedm ráno mne spolehlivě probouzí budík v mobilu. Já následně budím Nowiho a Spacemana, spící ve vedlejším pokoji. Nejdříve velké divení, proč už je třeba stávat, ale pohled do časového harmonogramu je přesvědčuje, že se včera trochu spletli. Následuje ranní hygiena, balíme se a předáváme klíče panu správci, který si kvůli nám přivstal. Ranní mraky se rozplývají a krajinu objímá svými zatím sporými paprsky sluníčko. Těsně před hraničním přechodem je poslední česká benzínka OMV, kde se zastavujeme na ranní kávu. Je z presa a chutná výtečně. Kdybych tak tušil, jak mi bude tato pumpa ještě dnes užitečná. Jedeme přímo na první vložku dne s číslem 9, která je doslova za humny Hornu. Asi půlkilometrový úsek trati, který máme v dohledu, je kombinace asfaltu a šotoliny, pravoúhlá odbočení kolem velkých kulatých balíků slámy po rychlých příjezdech. Z místa, kde stojíme vidíme i start do vložky. Už jsou tady předjezdci a na startu je první ostrý vůz EP. Vzápětí nás krásnými řízenými smyky míjí rychle jedoucí mišák Manfreda Stohla. Bohužel netušíme, že je to labutí píseň této posádky, kterou v průběhu vložky nechá technika na holičkách. Následuje Slovinec Jereb se svým kanárkově žlutým Subaru Impreza STI. Vůz svižně vyráží od startu, ale po pár metrech je jasné, že něco není v pořádku, protože auto jede jen zvolna. Plíží se tak celým námi monitorovaným úsekem. Posléze se dozvídáme, že v cíli vložky odevzdal jízdní výkaz. Všechny české posádky jedou i  dnes a všichni se snaží, co jim jejich jezdecké schopnosti stačí. Parádní je průjezd létajícího novináře Vojty Štajfa, opět dravě se řítí i Petr Brynda se svou kitovou Felicií. V závodě dnes pokračuje pouze 14 vozů, z toho 6 posádek je českých, 3 maďarské, 2 rakouské a po 1 slovenská, bulharská, a německá. Prořídlé startovní pole uzavírá malý Fiat Cinquecento posádky Schmidt -  Schmidtová. Jako první vůz rakouského mistrovství se objevuje Baumschlagerovic osmičkový mišák, následuje Štěpán Vojtěch. Ten si ale veze ranec 50ti vteřinové penalizace, zřejmě důsledek včerejší poruchy brzd. Objevují se další posádky, které byly uvedeny ve startovní listině, ale včera jsme je na trati neviděli. Někteří jezdci se nechávají unést faktem, že kus asfaltové tratě vede mezi poli a pravoúhlé zatáčky najíždějí pod velkým plynem. No je jim to pak na výjezdu trochu úzké, ale početná skupinka maďarských fanoušků přímo šílí. Nám se to samozřejmě líbí také. Největší úspěch opět sklízí „taxikáři“ s Volvy.

     Tak je hotovo a my se přesuneme na vložku č. 14, velmi dobře známou Altpöllu. Cestu si pamatuji a v cíli, stejně jako vloni, se nás ve vesnici téměř zaplněné auty ujímají místní hasiči a předávají si nás až k tomu poslednímu, který nás spolehlivě navádí na místo k zaparkování. To vše v klidu, s úsměvem a zcela zdarma. Pár minut chůze a jsme u známého pravoúhlého odbočení na asfalt po rychlém sjezdu z kopce na šotolinovém úseku. Vítr naštěstí fouká tím správným směrem. Tradičně je v dohledu vložky, nedaleko nepřehlédnutelného kostela, velké mobilní WC a několik stánků s rozmanitým občerstvením v režii místních členů hasičského sboru. Mne osobně zaujal človíček, který na litinové plotně pekl pravé kukuřičné placky. To už jsem dlouho neviděl. Je také možno říci, že je zde  nejvíce diváků ze všech úseků, které jsme zatím navštívili. Pole účastníků EP je opět chudší o dvě posádky, tentokrát obě z Maďarska. Naši naopak jedou všichni a nejlépe je na tom Štajf. I závodní pole rakouského mistráku je opět kratší, bohužel v poli odstoupených posádek je i jedno Volvo. Rovněž Waldherr s rychlým kitovým Golfem musel ukončit svůj boj na 12. vložce. Odstoupil i jezdec s krásným vozem Ford Escort Mexico. Stále vede Baumschlager následován Vojtěchem a Gaβnerem. Dobře se drží i Bulhar Popov a Maďar Hideg. Dopředu se dere maďarský jezdec Rongits s Ladou VFTS. Přímo před námi v zatáčce opouští oranžový Golf s číslem 86 převodovka a vůz je diváky potupně odtlačen do bezpečné zóny. Některým posádkám dělá přechod ze šotoliny na asfalt velké problémy a mají co dělat, aby své vozy udrželi na silnici. Příkop za asfaltkou je poměrně hluboký. Poznává to sám na sobě malý chlapec, který do něj padá, nemůže se hýbat a musejí mu pomáhat hasiči s kovovými nosítky. Následně pak přijíždí sanitka a chlapce odváží.
 

    
     Projíždí poslední vůz, vracíme se k autům a míříme do Hornu s cílem navštívit servis. Ten je opět na starém známém místě, takže nemusíme nic pracně hledat. Obcházíme rozsáhlý prostor a vidíme ztichlé vozy odstoupených posádek i stání, kde se mechanici připravují na příjezd soutěžních vozů. Na patnácté vložce skončil Ford Escort Mexico a je již naložen na vlečce. Také „ohoblovaného“ mišáka Manfreda Stohla mechanici ukrývají do přepravního přívěsu. Willi Polesznig je v civilu a jeho Porsche tiše čeká na odjezd do rodné stáje. Narážíme na stánek, kde za 1,50 Eura dostáváme výbornou kávu s mlékem, tak si s Pepou užíváme. Hoši loví plakáty, karty, fotky a my, „staří psi“ si vychutnáváme v klidu kávičku a hřejivé paprsky slunce. Ještě nás čeká jedna vložka a bude to tatáž jako ráno, ale na jiném úseku. Přijíždíme včas, takže si v klídku vybíráme pěkné divácké místo. Auto máme asi 200 metrů od vložky – doma událost téměř nevídaná. Je tu opět tradiční stánek a řidičský „svařák“ mi silně dráždí nos. Tato vložka se jede jako poslední , tak se dá předpokládat, že karty budou rozdány. Sluníčko i teplota postupně klesají, slunko k obzoru a teplota k nule. Hoši, kteří se přesunuli ke vzdáleným zatáčkám v poli se pomalu vrací a bude třeba uvažovat o návratu. My se ještě chceme stavit na okraji Hornu v supermarketu, takže se s kluky loučíme a na vjezdu do města se naše cesty rozchází. Ke svému nemilému překvapení Pepa zjišťuje, že i když je sobota, všechny markety zavřely v 17.00 hodin a o neděli na dveřích údajně není zmínka. Tož to u nás si obchodní řetězce zavřít před 20 hodinou nedovolí!?

     Tak teda „domů pane Berka“. Na výjezdu z Hornu dojíždím obytný vůz Tondy Tlusťáka a daří se mi jej předjet až v táhlém stoupání. Podle informace Spacemana jej řídí sám Tony. Těsně před vrcholem se z motoru ozývá divný pleskavý zvuk, něco tam zaklepe, současně se rozsvěcí kontrolka dobíjení, serva a tuhne řízení. „Tak pánové máme problém“ oznamuji a hledám místo k zastavení. Otvírám motor a za pomocí baterky hledáme poruchu. Řemen pohánějící vodní pumpu, servo a alternátor leží volně na plastovém krytu. A už to vidím, v pomocné „rolničce“, která vede řemen, se zadřelo ložisko, celé se doslova rozletělo, jeho zbytky leží na plastovém krytu. Tak to je v háji, dál se vlastní silou nehneme. Naštěstí mobilem chytám druhou skupinu, která je ještě před hranicemi a na naše SOS se otáčí. Do deseti minut jsou u nás a po několika úvahách se rozhodujeme odtáhnout těch pár kilometrů Lancii na české území. Ještě telefonem zajišťuji odtah u Michala Suma, skládám trojúhelník za zadní okno, uvazujeme lano a vyrážíme směr Znojmo. Na hranici se rakouský pohraničník diví „Lancia Italia kaput?“. Ukazuji mi zbytky „rolny“ a odpovídám „Aber das ist  nur klein Problem“ a oba se smějeme. Český celník, který zpočátku nechápe, proč Transporter nepokračuje až k jeho buňce, jen upozorní na bezpečnou jízdu a jsme „doma“. Mike mne dotáhne k pumpě, kde jsme si ráno dávali kafíčko. U večerního kafe z automatu (espreso se také pokazilo) se domlouváme, že mne tam kluci nechají vyčkat na příjezd odtahu. Souhlasím, přisedá k nim Spaceman a naše cesty se pro dnešek definitivně rozchází.
 

     Zůstává se mnou Pepa a protože už dnes nebudu řídit, dávám si vychlazený Gambrinus. Necelé dvě hodinky, než dorazí Michal s vlečkou, nám rychle utečou příjemným povídáním s obsluhou pumpy. Michal přijíždí 15 minut před uzavírací hodinou pumpy. Tankuje naftu, nakládáme a loučíme se s obsluhou. Cesta s vicemistrem rallye historiků pro rok 2005 za volantem skříňového Fiatu ubíhá rychle a příjemně. Na novém úseku dálnice předjíždíme dva servisní vozy ze Zlína s Fabií a Hondou na vleku. Také se vracejí z Rakouska. Deset minut před půlnocí sjíždím s Lancií z vlečky před naším domem. Je docela slušná zima. K mnoha zážitkům z obou dnů na závodech se tak přidal další, spojený s lehkým trucováním Lancie. Ale vše dopadlo dobře a já konečně lezu do teplé postýlky.
 

     Těm, kteří chtějí zažít závod s velkým výhledem na trať, rozmanitými povrchy s různými typy šotoliny, perfektním pořadatelským servisem, kde divák cítí, že je očekáván a vítán – to vše jim v plné míře nabídne Waldviertel rallye! Takže naši milí jižní sousedé, za rok na „Waldu“ opět nashledanou!

P.S.
Jen tak namátkou: Vojtěch dojel absolutně 2., Štajf 12., Brynda s Felicií Kit Car 14., Rongits s Ladou VFTS 18., Keck s Volvem 240 21., Mayr s Volvem 740 na 32. místě.
 

     
     Všechna práva vyhrazena .:CRW:. 2005 / All rights reserved by .:CRW:. 2005